Nemyslím si, že by odchodem Václava Havla z funkce prezidenta započalo "politicky slabé období" - zaváděl, podle mne nadmíru úspěšně a citlivě, jak často říkal, pro naši zemi další zcela novou funkci: funkci prezidenta, jemuž regulérně vypršel mandát. Souhlasím s Janem Potměšilem: nelze Havla kritizovat pouze proto, že na spoustu věcí měl jiný názor, než autor. Každý svůj názor však hájil konzistentně a v souladu se svým svědomím. Já osobně jsem pak se vším, co kdy Václav Havel v posledních deseti letech svého života řekl (byť své názory říkal natolik cudným způsobem, že bylo často obtížné se jich dopátrat), bezvýhradně souhlasil. Jsa sám občanem Prahy 6, měl jsem vždy pocit, že mne probouzí z jakési rezignace a letargie, do níž jsem se z vlastní pohodlnosti uchyloval - například tím, že i (několik málo měsíců před svou smrtí) znovu dojemně kritizoval tunel Blanka a mnohé další architektonické zlo, jež se na Praze a celé naší zemi den co den arogantně páchá a jež sám většinou už míjím bez povšimnutí...

Milí spoludiskutující,
na měsíc jsem se sem zaregistroval, považuje za svou povinnost veskrze se zastat pana Taberyho, jak po stránce obsahové, tak formální. Jeho moudré a trpělivé vyvracení všech útoků jakožto i všechny jeho názory mi zcela mluví z duše, v kontrastu s pravidelnými diskutujícími, kteří na mne působí dojmem oněch (slovy Jana Buriana) vegetariánů, kteří by byli masožravce ochotni zaživa pozřít.

Četba Taberyho reakcí ve mne evokuje slast a úlevu, kterou jsem pociťoval zhruba před čtyřmi lety, kdy jsem poprvé po mnoha letech, byv tehdy doposud věrným předplatitelem Literárek, jež ve mne probouzely čím dál tím větší pachuť, poprvé otevřel - Respekt.