Zdraví mu sice podlomilo nohy, ale jeho nezdolný charakter stojí o to pevněji před našima očima. V našich vděčných a obdivných vzpomínkách zůstává Ivan Medek jako nedobytná pevnost lidských a občanských ctností.

Velkomyslný postoj k lidskému společenství uskutečňoval za každé situace pohotovou a obětavou službou, jejíž potřebu rozeznával a bral na sebe.

Byl již nemocen a přesto přijal s ochotou naše pozvání do správní rady občanského sdružení, zabývajícího se uprchlíky a migranty a vztahem české společnosti k těmto lidem, potřebným pomoci, Jeho životní zkušenosti, moudrost a empatie nám všem byly tak cenné, že jsme Ivana Medka přijali jako stálého čestného člena správní rady.

Toto je jen jedna z posledních vzpomínek a důvodů k vděčnosti za všechny rady, úsměvy a přátelství. K nedostižitelnému portrétu Ivana však chci také skromně přispět, spolu s díky za vše to ostatní.