Na to, zda se akce v Novém Bydžově vydařila a splnila svůj účel, se různí pohledy i mezi signatáři iniciativy Nový Bydžov není sám!, k nimž patřím. Zjevně záleží na tom, co si kdo od této akce sliboval nebo co si kdo od takových akcí slibuje obecně.

Naše země nepatří náckům

Mně osobně v tomto případě šlo, jako vždy, o více věcí zároveň. Obecně vzato, asi nejdůležitější je upozornit veřejnost na to, že našimi městy a obcemi pochodují zastánci hnědé totality, jako by jim naše země patřila. To se díky naší iniciativě a její akci v Novém Bydžově podle mě povedlo dostatečně. Každý, kdo se o to jen trochu zajímá, dnes ví, o co v celé záležitosti šlo. (A médii prošel jen jeden mediální šum: policisté vjeli do blokády na koních, ale nikdo z těch, kteří stáli v prvních řadách, v tu chvíli na zemi neseděl.)

Důležité je však pro mě i to, jestli se podaří krajně pravicovým extremistům (neonacistům, rasistům, antisemitům, xenofobům atd.) jejich akci překazit. Právě proto, aby si nemohli myslet, že naše země patří jim. Například v roce 2008 v Plzni, kde jsem společně s mnoha dalšími demonstroval proti náckům hned dvakrát, se to jednou podařilo, podruhé nikoli. Poprvé chtěli neonacisté, rasisti, antisemité pochodovat okolo Velké synagogy, ale plzeňský primátor jim radovánky zatrhl. Z nás protidemonstrantů se tak stalo pietní shromáždění, kde byli přední i plzeňští politici z pravicových i levicových stran, katolický biskup, vrchní rabín a spousta osobností (nikoli celebrit, ale skutečných osobností). Podle Plzeňanů šlo o největší demonstraci v Plzni po listopadu 89.

Soud ovšem rozhodl, že extremisté smějí svou akci uskutečnit v náhradním termínu. V celé věci jim velmi výrazně napomohli představitelé městské části Plzeň 3 i policie. Extremisté napřed vedli projevy, v nichž se to hemžilo rasistickými a xenofobními hesly — policie a samospráva nasadily masku mlčení a tolerance. Poté pochodovali před synagogou a policie jejich akci nerozpustila ani v momentě, kdy minimálně jeden z nich na nás, kteří jsme proti nim „chránili synagogu“, pokřikoval „Židi do plynu“.

„Úspěch“ tedy vystřídal „neúspěch“.

Policie i samospráva často pomáhají extremistům

Postupem doby se přihodilo víckrát, že náckové se za pomoci některých samospráv a policie mohli producírovat ulicemi, přestože během akce zjevně porušovali zákony. Stejným způsobem se to zvrhlo v Novém Bydžově.

Normální starosta či poctivý velitel policejního zásahu by shromáždění pořádané Vandasovci rozpustil během půl hodiny, k porušení zákona tu došlo hned několikrát: štvaní proti menšinám, konkrétně proti Romům, během projevů, nošení symbolů Dělnické strany, kterou soud rozpustil jako neonacistickou a navazující na ideologii nacionálního socialismu hlásanou Adolfem Hitlerem, zahalené tváře během akce (což zákon rovněž zakazuje), šovinistická hesla během pochodu.

Že k rozpuštění akce pořádané extremisty nedošlo, je velkou prohrou demokracie, za niž může protiromsky zaměřený starosta Nového Bydžova Pavel Louda (ODS), který je evidentně nakloněn extremistům, jejich způsobům vyjadřování a „řešení“ problémů. To „dokázal“ již svým oficiálním prohlášením, kterým de facto nácky do Bydžova pozval. Název jeho prohlášení začínal slovy: „Cikáni znásilnili…“ A nevinně z této věci nevyšel ani velitel policejního zásahu, který společně s Loudou zařídil svou nezodpovědností a nekompetencí rasistickému shromáždění faktickou beztrestnost.

Bez místních lidí to nejde

A ke všemu řečenému je pro mne také velmi důležité to, aby se protirasistických akcí účastnili místní lidé. Krach protinacistického odporu v Plzni odstartovala místní židovská obec, která se dalších akcí odmítala účastnit. Hodně lidí žijících mimo Plzeň pochopitelně přestalo jezdit, včetně mě - když se nechtějí zlu postavit domácí, kterých se to týká na prvním místě, těžko pak někomu věci neznalému vykládat cosi o rasistickém či antisemitském nebezpečí. (Podrobnosti o akcích v Plzni: Jak neonacisti ke štěstí přišli, Náckové řvali Židi do plynu. Starosta Strobach z ODS opět nezasáhl)

Toto nezbytné pravidlo jsme drželi i jinde, včetně Nového Bydžova. Celé akce jsme se zúčastnili - a samozřejmě rádi - ovšem za podmínky, že s námi do ulic vyjdou místní Romové. Kdyby tomu tak nebylo, z výše uvedených důvodů bych se osobně protirasistické demonstrace v Novém Bydžově nezúčastnil. Tím nikoho k účasti nenutím (to nikdo za povinnost nemá), pouze sděluji svůj názor, pohled na věc, podle něhož se řídím.

A nutno říci, že v tomto směru byla akce v Novém Bydžově úspěšná. Protirasistického shromáždění se zúčastnilo okolo sedmdesáti místních Romů, za což jsme jim nejen poděkovali, vyjádřili jsme jim obdiv za to, že přes neustálý tlak ze strany radnice dokázali zvednout hlavu a postavit se nepřetržitému štvaní, kterého se dopouštěl na prvním místě právě Louda.

Neporušitelnou podmínkou je striktní nenásilnost akcí

A k vůbec nejdůležitějším věcem patří striktní nenásilnost odporu proti krajně pravicovým extremistům. To se v Novém Bydžově také podařilo, nikdo proti onomu společenskému patologickému odpadu (náckové, rasisté, antisemité a spol.) nezvedl ruku, mnozí z nás se naopak nechali zmlátit policisty, kteří náckům klestili cestu.

A proč je nenásilnost podobných akcí pro mě tak důležitá? Shodl jsem se s mnohými lidmi, kteří se podobných akcí účastní, že jediným skutečně účinným prostředkem proti extremistům je nenásilný odpor na místě, nejlépe blokáda trasy pochodu. Ta je vyjádřením občanské neposlušnosti a protestu proti tomu, že stát i samospráva tolerují porušování pravidla, že svoboda jednoho nesmí omezovat svobodu druhého — právě toho se totiž náckové a spol. dopouštějí.

Nezabraly akce, kdy se pořadatelé a samospráva snažili město vylidnit a umožnit tak náckům absolutně volný průchod. Za tímto přístupem stojí omyl, že extremistů si tak nevšimnou ani média, ani nikdo jiný a vše proběhne takříkajíc za zavřenými dveřmi. Média ovšem informovala i o těchto akcích — sice mnohem méně a umírněněji, ale i tak to v některých médiích vyznělo tak, že náckové jsou hodní hoši, kteří nikomu nevadí.

Spokojeni s tímto stavem však nebyli ani extremisté, protože ti si od své akce slibovali velký mediální humbuk — o ten jim při jejich akcích jde, nikoli o řešení problémů. Jejich taktika tedy velela k následné radikalizaci. Poté, kdy je ostatní ignorovali, následoval vždy nějaký násilnický čin, kterým na sebe lépe upozornili a vzbudili pozornost médií: například útok zápalnou lahví ve Vítkově, pokus o pogrom Romů v litvínovském Janově apod. Ustupování zlu tak s sebou, celkově vzato, přineslo více násilí, nikoli méně, jak si organizátoři „prázdných měst“ představovali. K tomuto poznání ovšem stačilo nahlédnout do historie a snaha se z ní poučit.

Špatný je i protipól prázdných měst, tedy pokus o vysloveně násilné zastavení pochodu krajně pravicových extremistů. Veřejnost to pak, někdy oprávněně, vnímá jako bitky dvou násilnických skupinek, nikoli jako oprávněný odpor proti zastáncům totality.

Na nenásilný odpor máme ústavou dané právo

Na prvního máje mají náckové opět pochodovat, tentokrát jihomoravskou metropolí Brnem. (Viz V Novém Bydžově policie razila cestu neonacistům, v Brně jim prý pšenka nepokvete...) Ideální by bylo pokusit se i v Brně o nenásilný odpor proti organizátorům extremistické akce z Dělnické mládeže a jejich souputníkům z militantních neonacistických iniciativ Národní odpor a Autonomní náckyonalisté. A to opět na způsob pasivní rezistence, kterou praktikoval Mahátma Gándhí, aniž by se ohlížel na to, zda se — údajně — dopouští přestupku či porušení zákona. Jedině tak se tomuto obdivuhodnému muži podařilo „pohnout zeměkoulí“.

Kdo má o právu na nenásilný odpor (pasivní rezistenci) pochybnosti, nemusí se jej samozřejmě účastnit — to je každého věc, nikdo z nás nemá za povinnost účastnit se něčeho, s čím nesouhlasí. A nikdo druhý nemá právo mu to vyčítat. Každý máme právo na svůj názor a každý máme nastavené „hranice snesitelnosti“ trochu jinak.

Avšak lidem, kteří zdůvodňují svou nechuť vůči pasivní rezistenci tím, že není správné porušovat zákon, si dovoluji připomenout, že blokádou se sice účastník v očích policie dopouští přestupku, ale podle Ústavy ČR mají občané právo „postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod…, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny". (Listina základních práv a svobod, hlava třetí, článek 23.)

Jestliže policie naprosto ignoruje několikeré porušení zákona extremisty a nechá je projít sociálně vyloučenými lokalitami, nesporně tím znění tohoto článku ústavy naplňuje.

V Listině stojí dále i tato slova: „Příslušnost ke kterékoli národnostní nebo etnické menšině nesmí být nikomu na újmu.“ (Článek 24.)

Nesmí být na újmu, ale velmi často je — i „díky“ některým samosprávám a policii, chce se dodat.

Máme tedy právo za určitých okolností dát přednost Ústavě České republiky před tím, jak si zákony vykládá represivní orgán (policie). Ústava je nad běžnými zákony a osobně věřím, že Ústavní soud tento pohled na věc v konkrétních případech, počínaje Novým Bydžovem, potvrdí.