Po brněnském sjezdu

Patrik Eichler

Bohuslav Sobotka by ČSSD rád viděl jako „společenství lidí, kteří si rozumějí a kteří chtějí měnit svět podobným způsobem“. Veřejnost, která má na „podobné proměně světa“ zájem, by se jeho straně měla vydat pomoci.

Předsedou sociální demokracie se stal reprezentant proevropské politiky otevřený spolupráci se širokou veřejností. S volbou Bohuslava Sobotky zároveň padla snad největší obava zástupců těch iniciativ, které dění uvnitř ČSSD blíže sledují. Michala Haška jejich členové často ztotožňují s politickým pragmatismem a kšeftařením. I pro jinak oblíbené straníky by bylo obtížné přesvědčit zástupce iniciativ ProAlt nebo Ne Základnám (kteří se brněnského sjezdu osobně účastnili) ke spolupráci s ČSSD, pokud by ji vedl jihomoravský hejtman. Výsledek sjezdu by měl lidi nejen z těchto iniciativ spíše lákat než odrazovat.

Bohuslav Sobotka se stal předsedou strany. Ze zvolených místopředsedů se k němu přihlásili lídr pražské kandidátky ČSSD v posledních komunálních volbách Jiří Dienstbier a místopředseda Sněmovny Lubomír Zaorálek. Jeho spolupracovníci prosazovali i volbu politicky neznámého, ale byrokraticky zdatného Martina Starce. Michal Hašek se stal statutárním místopředsedou strany. Z jím podporovaných kandidátů se místopředsedy stali bývalá nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová a exministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach.

×
Diskuse
SH
March 22, 2011 v 12.42
Politický prostor.
Zastupitelská demokracie se svou soutěží politických stran o MOC a ne o oprávnění ke SPRÁVĚ věcí veřejných, vytváří v politické části veřejného prostoru zvláštní atmosféru. Členové strany se považují za prakticky jediné politicky aktivní a tedy oprávněné rozhodovat. Pokud jsou zvoleni do ústavních funkcí, tak se navíc považují za „nadobčany“, kterým zvolení za poslance sneslo na jejich hlavy jakéhosi „ducha svatého“, v podobě minimálně jedině správného občanského vědomí. Dokud se vrstva politiků bude považovat za jediné veřejně aktivní činitele moci a především úzká skupinka profesionálních politiků za „vyvolené“ k rozhodování a vlivu, čili ne pouze za dočasně vybrané ke správě věcí celého společenství, dotud se nic nezmění v celém politickém prostoru.