Jak sdružení Konopí je lék k propagaci přišlo
Jan MiesslerAni pro obhájce nejbohulibějších úmyslů není dobrý nápad reagovat na žádost o rozhovor žádostí o peníze.
Kriminalizace konopí — ne toho, co je ke kouření, ale toho léčivého — řadě lidí komplikuje život. Proti kriminalizaci bojuje sdružení Konopí je lék, proti kterému zase bojuje česká policie.
Podle informací na internetových stránkách sdružení je sice pěstování konopí pro léčebné účely legální (rozhodnout o tom měl v roce 2008 Nejvyšší soud), přesto u hlavního protagonisty sdružení a „magistra konopné apatyky" Dušana Dvořáka sklízeli úrodu muži v uniformách. Což není fér.
Námět na článek nebo na rozhovor — jenomže to by sdružení nesmělo kromě kriminalizace konopí bojovat také proti novinářům. Odpovědí na žádost o rozhovor byla žádost o finanční příspěvek pro projekt organizovaný panem Dvořákem, z následného telefonického rozhovoru vyplynulo, že onen příspěvek byl jednou z podmínek pro udělení rozhovoru. Druhou podmínkou byla propagace sdružení — pan Dvořák měl představu, že bychom dali do titulku, že sdružení hledá právníka.
Nevím, jestli by na něco takového nějaký novinář kdy přistoupil. A nevím, jestli se policii opravdu podařilo zabavit celou úrodu a jestli pan Dvořák opravdu používá konopí jenom k výrobě léčivých lektvarů. Na námitku, že bude mít přece prostor vyjádřit se v samotném rozhovoru, jsem byl opětovně dotázán, zda přistupuji na podmínky, a jestli se pan Dvořák ohledně těch podmínek nevyjádřil dostatečně srozumitelně.
Nakonec se mi dostalo informace, že na mě v takovém případě nemá čas. Ale třeba je v osobním styku pan Dvořák přesvědčivější a výpalné za rozhovory nepožaduje.