V posledních týdnech CERMAT odtajnil ukázky maturitních testů z dějepisu — a učitelům ustrnuly líce pod zježenými vlasy. „To snad ne…“ dalo se zahlédnout v diskusních poznámkách k tématu. Tentokrát se podařilo nezakrytě rozmáznout to, co v předchozích verzích maturitních testů bylo také přítomno, ale v míře ukecatelné.

V testech z českého jazyka bylo nalezeno několik dotazů, v nichž byly reálně možné dvě i více odpovědi, ale pouze jedna z nich byla správná; což výsledek zkoušky dospělosti hbitě mění v osudovou náhodu. V maturitě z češtiny se podobné věci objevovaly jen v podobě např. možných titulků k úryvkům nebo případu, v němž jediná cesta ke „správné“ odpovědi vedla přes jednoznačné rozlišení mezi „nezávazným doporučením“, „zdvořilou výzvou“ a „důležitým upozorněním“ (nad větou „Žádáme cestující, aby se za jízdy přidržovali.“). V testu z dějepisu byl tento princip doveden k dokonalosti, kdy ze dvou velmi blízkých dat (dva roky) mají studenti rozhodovat podle dobové módy z obrazu a správným výsledkem je méně pravděpodobná verze, vzdálenější vzniku obrazu.

O tom, že testy v českém jazyce často vyžadují nesmyslně přesné datace nevýznamných událostí, bylo už napsáno mnohé. Zvláštní láska k nepodstatným detailům byla jedním z problémů maturity z jazyka českého i jazyka cizího (v angličtině se projevuje poněkud překvapivým důrazem na spojky typu „ačkoliv“ či „nicméně"  — „however“, „although“).

Perličkou dějepisných testů je zajisté otázka a odpověď, která připomíná snad spíš recesi než omyl. Těžko soudit, zda odpověď, že papež je hlavou všech křesťanů, která svrchovaně přehlíží existenci miliardových skupin věřících křesťanů z církve kupř. pravoslavné či anglikánské, je výsledkem neuvěřitelné flákárny, či nenápadným vědomým posouváním studentských východisek směrem k v českých vládních kruzích tolik oblibovanému ultrakonzervativnímu katolickému proudu, který, bohužel, v posledních měsících nabývá čím dál víc podoby klerofašistické. Těžko zjišťovat, jestli se toto „zbožné přání“ některých ideologických skupin propašovalo do testů náhodou, či jako ve vzduchu visící mem čistě a bez zábran či korekcí prorůstající neschopností dějepisářů CERMATu uvažovat dějinně a světově.

Ať už jsou tajemství vzniku dějepisného paskvilu jakákoliv, stávají se mementem toho, jaká organizace vlastně řídí naše studenty, učitele a potažmo celé školství. Nad jednáním představitelů a pracovníků CERMATu v tzv. hodnotitelských kurzech hodnotitelů je možné ve školních sborovnách potkat různorodé druhy reakcí od vzteku nad arogancí neschopných mocných až po líčení jedné mé kolegyně, jak její přítel, profesionální specialista IT, kopal vzteky do stolu nad pro něj nepředstavitelným amatérismem a zmatkem jejich E-learningových stránek. O faktu, že tyto kurzy absolvují učitelé zdarma ve svém volném čase a velmi často na několikrát, protože se v závěrečném „zkušebním“ hodnocení musí shodnout s radou moudrých, jejíž příkladné hodnocení se podle mínění většiny návštěvníků testů zakládá na stejné nebo snad ještě větší libovůli než testy samy.

Učitelé, bohužel, nejsou lékaři. Jejich role, která je staví doprostřed hierarchické pyramidy, v rámci níž vystupují před svými studenty, je naučila nad lecčíms mávnout rukou, pověst učitelů jako rozsévačů komunistické ideologie a jejích propagátorů z byvších dob (často, ale ne vždy odůvodněná) společně s mizivou mzdou a společností vnucovanou podřadnou rolí na jedné straně a v těchto podmínkách rostoucím nedostatkem autority na straně druhé, posílila jejich ochotu spolknout nespolknutelné a proměnila mnohé milovníky vzdělání v třesoucí se nešťastníky s obavou o zaměstnání ochotné odkývat kdejakou nesmyslnou položku, jen aby „už byl klid“.

Na občanských debatách slýcháváme hlasy, které svalují vinu na učitele, jiné, které — mnohdy s chutí a vysoce přehnaně — dramatizují agresivitu žáků, ale myšlenka, že tak obrovitý a složitý komplex jako je školství země musí být smysluplně řízeno, promyšleno a v diskusích odborníků z teorie i praxe znovu a znovu ověřováno, aby se sbližovalo s měnícími se požadavky života, jako by zmizela z našeho povědomí.

NERV v posledních dnech doporučil, aby učitelům k výkonu jejich povolání stačily zjednodušené kurzy namísto nákladné a složité vysoké školy. Na to, aby pod přímým diktátem ideologů vychovali opičky správně odškrtávající navrčené nesmysly, jaké nám předvedly zatím všechny maturitní testy CERMATu, to stačí bohatě, je to jen trochu systém „po nás potopa“, který, pravda, odpovídá našemu vztahu k ekologii, výrobě, dopravě, místnímu rozvoji a koneckonců i většinovým skupinám populace, ale možná by stálo za zamyšlení, co přinese naší budoucnosti.