Eduard Janota připravoval rozpočet pro naši kvetoucí vlast již v době, kdy Husákovi ještě bylo rozumět, co říká. Po jedenácti letech jeho působení v Odboru státního rozpočtu Ministerstva financí ČSR se komunistický režim zhroutil. Za dalších dvacet jedna let Janota připravuje rozpočet pro naši stále kvetoucí vlast a zase nám věší bulíky na nos, jak ho to naučili za normalizace.

Loňský rozpočet dopadl tragicky, jak už to ovšem je u nás pravidlem od roku 1996, kdy ekonomika pod vedením premiéra Klause narazila na dno a začala se zakopávat. Od té doby jsou naše rozpočty ve schodku. Pravda, ten loňský byl výjimečný vzhledem ke krizi i k přehmatům Topolánkovy vlády. Největší pokles zaznamenaly příjmy od právnických osob, tedy firem, kterým se několik dalších let budou daně snižovat. Bez ohledu na to stejně stále častěji volí off-shorové operace a úniky do daňových rájů před placením daní. Zatímco v USA, Francii a Německu hledají řešení, jak těmto spekulacím zabránit, naše ministerstvo průmyslu a obchodu radí podnikatelům, jak to udělat co nejšikovněji. Na daňovém výběru se tak nejvíce podíleli zaměstnanci svými daněmi z příjmů, platbami DPH a spotřebních daní. To byly také jediné položky, u nichž byl zaznamenán nárůst!

Vyřešit katastrofickou situaci měl za úkol ostřílený matador Janota. Stokrát omleté nicneříkající informace hovoří o úžasném úsporném Janotově balíčku, který měl připravit nízko-příjmové skupiny a rodiny s dětmi o další peníze. Pochvalovali si ho především dobře placení bankovní analytici, kteří reálnou ekonomiku neviděli ani z rychlíku a jediné, co znají, jsou indexy, které si sami vymysleli. Skutečnost multiplikačního efektu je ovšem nesmlouvavá. Každá koruna, kterou dáme obyčejným spotřebitelům, se v ekonomice otočí vícekrát, než když ji prostě jen prolijeme dálničním betonem tvrdícím platy superbohatých managerů a zprostředkovatelů ve stavebnictví. Rodiny s dětmi nebudou své peníze ukládat v daňových rájích, ale budou si za ně kupovat věci, které potřebují, a tím podpoří opravdu nezbytnou produkci. Ne tu, kterou si vylobbovaly vlivné zájmové skupiny.

Je ovšem mnohem jednodušší říkat prostým a neinformovaným občanům, že je zase a zase a zase třeba si utahovat opasky, než říkat totéž neefektivním kolegům ve vládě a Parlamentu nebo kamarádům z firem realizujících státní zakázky či přítelíčkům z bank, kteří obyčejným podnikatelům dělají ze života peklo.

Nevím, kolik lidí píšících o rozpočtu jej skutečně vidělo. Je to četba k popukání, já sám jsem se smál skoro celý den. Pokud se podíváte na jednotlivé položky, je jasné, že je kde šetřit, ne že ne. A rozhodně to nemusí být úspory na rodinách s dětmi, důchodcích a postižených.