Projekt výstavby dopravní tepny, která má protnout Bukurešť, vzbuzuje mnoho kontroverzí, a to především kvůli brutalitě, se kterou radnice hlavního města provádí vyvlastňování a demoluje památkově chráněné budovy.
Magistrála Buzeşti-Berzei-Uranus-Calea Rahovei označována bukurešťskou radnicí za „největší urbanistickou akci posledních dvaceti let“ předpokládá výstavbu tříproudé silnice, která by měla zajistit průjezd hlavním městem za pouhých dvacet minut. Projekt však v podstatě není ničím jiným než pokračováním ceauşescovských diktátorských praktik, a to jak megalomanským pojetím a vlastní neúčinností, tak i způsobem, jakým je realizován.
První úsek výstavby, započatý v roce 2010, protíná centrální část Bukurešti nevyčíslitelné historické a urbanistické hodnoty a předpokládá demolici 126 staveb, mezi nimiž je třináct památkově chráněných budov. Projekt byl v červnu 2010 bez jakékoliv předchozí diskuse s veřejností představen jako městu prospěšný. Rovněž neprošel schválením územního plánu, nebyl opatřen souhlasem o dopadu na prostředí a ze zákona povinným povolením ministerstva kultury k demolici památkově chráněných budov.
Několik desetiletí trvající destrukce Bukurešti
Bukurešť se nestává zdaleka poprvé terčem neohrabaných urbanistických plánů, jejichž pravou rukou je buldozer řízený zvůlí moci. V osmdesátých letech zboural Ceauşescu významnou část starého města, na jehož místě vybudoval nové tzv. občanské centrum. Jeho osou je 3,5 km dlouhý Bulevardul Unirii, původně pojmenovaný jako Třída vítězství socialismu. Název doplnili Bukurešťané o výstižný dovětek „nad Bukureští“. Západní část bulváru uzavírá náměstí schopné pojmout několik set tisíc lidí, kteří zde měli svému vůdci vzdávat hold. Nad tímto obrovským prostranstvím se tyčí Palác lidu, dnes Parlamentní palác, Ceauşescův pomník, jímž si diktátor zajistil svou nesmrtelnost.
Přesto v Bukurešti ještě zbývá dost zajímavých míst, která se dodnes zachovala. Místo snahy je uchránit děje se pravý opak. Cenné budovy ve starých částech Bukurešti často končí v rukou developerů, kteří korupčními metodami získají povolení k jejich demolici a na lukrativním pozemku staví nové bytové či administrativní komplexy bez jakékoliv architektonické hodnoty a respektu k okolí.
„Rumuni nemají úctu ke starým věcem. Místo aby zrekonstruovali starý dům, postaví raději nový. Přátelé a sousedi to ocení mnohem víc a o to jim vlastně jde,“ hodnotí situaci ve svém městě čtyřicetiletá Adriana Pop. Tam, kde se rekonstruuje, pak často není respektován původní estetický záměr, a tak se například secesní dům stane obrovskou vitrínou lemovanou bílými plastovými okny.
