Miloš Zeman je kujón. Dobře ví, že česká média jsou pravicová a velmi povrchní. Právě proto jim tak spílal nad sklínkami becherovky, dokud byl hlavou české levice.

A právě proto se z českých pravicových médií rozhodl učinit své prostoduché pomahače nyní, kdy už mu nejde o nic sociálního, ani demokratického, leč jen o sebe sama. Věděl, že mu „novinářští blbečci“, jak je tituloval ve svých bohatýrských časech, v čele s Mladou frontou Dnes budou sloužit přeochotně, neboť ze zchřadlých rukou Martina Bursíka přebírá štafetový kolík hýčkaného hlavního škodiče sociální demokracii.

Český pravicový tisk v čele s MFD kromě předsedů pravicových stran nic nemiluje tak jako bývalé předsedy sociální demokracie. Oni pravicovým deníkům umožňují tvářit se vyváženě, objektivně a jakoby nad věcí: za pravici hovoří Hektor Topolánek, za levici vždy nějaký bývalý Achilles s patou už dávnou propíchnutou naším kopím, myslí si v MfD.

Pravice i levice zkrátka i v soudobém českém pravicovém tisku musí být zastoupeny obě; pravici oprašují vždy takovou jaká je, levici vždy tu bývalou. S cílem své čtenáře také na úrovni pobavit mají v MfD a spol. pro oba póly české politiky vlídná, domácky žoviální slova; tu se vyprávějí perličky ze soukromí, tu vzpomínky na dětství; dovíme se tu prostě o všech všechno lidské, od jejich oblíbených druhů cukroví až po akvarijní rybičky.