Hlavní tendence současnosti

Soudobá světová hospodářská krize zasáhla celý svět.

Tato krize je — obdobně jako Velká krize třicátých let — krizí z plošného zamrznutí poptávky. Stlačování mezd na jedné straně stlačuje poptávku příjemců mezd po spotřebě, na druhé straně zvyšuje zisk kapitálu nad úroveň jeho poptávky po investicích. Na rozdíl od Velké krize třicátých let však navíc dochází k extrémní polarizaci mezd a příjmů domácností. To ještě ostřeji brzdí poptávku po spotřebě. Příliš nízké a váznoucí příjmy chudých — a v rostoucí míře i středních — vrstev stlačují jejich poptávku po spotřebě. A naopak nadměrné příjmy bohatých přesahují úroveň jejich poptávky po spotřebě. Škrcení a polarizace úrovně mezd si vynutily nadměrné zadlužování domácností, jež vyústilo ve finanční krizi. Tuto krizi tedy vyvolali bohatí a v tom v rostoucí míře spekulanti tím, že škrtili spotřebu ostatních, zejména těch chudých.

Soudobá krize je však navíc — a možná hlavně — i krizí z globálních nerovnováh. Země zaostávající v konkurenceschopnosti mají velké schodky zahraničního obchodu a běžného účtu platební bilance a v rostoucí míře se zadlužují u zemí s velkými exportními přebytky. I to je především důsledkem politiky levné práce, kterou bohaté země vnucují chudým zemím, kterým pak nemohou konkurovat.

Na rozdíl od Velké krize třicátých let však pohotová prorůstová politika vlád utlumila propad ekonomik, a zabránila jeho katastrofické hloubce. Překonání tohoto propadu, návrat k předkrizové úrovni, a natož obrat k udržitelnému růstu je teprve otázkou budoucnosti.

V prvním kole se tato globální krize rozpoltila. Úspěšným rozvojovým zemím se podařilo do značné míry odpoutat od krize vyspělých zemí. Ve vyspělých zemích je však dosavadní obnovení hospodářského růstu jen mírné a křehké. V USA dosud nasává nadměrné dovozy. V EU je ještě slabší a je převážně taženo exportní výkonností Německa bez dostatečného oživení investiční a spotřebitelské poptávky.