Mikrofinance vznikly jako odpověď na fakt, že naprostá většina chudých na naší planetě nemá žádný přístup ke standardním bankovním službám. Přitom je jasné, že pro rozvoj podnikání v chudých oblastech je vhodné použít také úvěry. Známe to nakonec i z Evropy a naší země, kde vznikaly družstevní banky, aby se drobní zemědělci a živnostníci vymanili z područí velkých bank, které je svými úvěrovými postupy buď vedly k bankrotu nebo k závislosti na velkých bankovních klientech.

Právě poučeni družstevním a komunálním bankovnictvím přišli rozvojoví pracovníci s novým finančním nástrojem, který měl pomoci při rozvoji komunit. Mikroúvěry vznikaly na lokální úrovni a byly určeny k podpoře malého podnikání. Počáteční základní jmění poskytly většinou nevládní organizace či církve a místní obyvatelé byli vedeni k tomu, aby si vytvořili vlastní strukturu, která bude o půjčkách rozhodovat a spravovat je.

Úvěry byly poskytovány za nízký úrok nebo zcela bezúročně — v takovém případě poplatky za správu úvěru samozřejmě zůstávají. Cílem bylo vytvořit vlastní finanční strukturu, která by rozvíjela komunitně substituční systém.

Splácení úvěrů, které si takto členové komunity navzájem poskytovali i spláceli, bylo na vysoké úrovni a ztráty minimální. Na mikroúvěry navázalo také mikrospoření a mikropojištění, a tak mohly být na lokální úrovni zajištěny mikrofinanční služby.

Paralelně vedle toho se na západě rozvíjel systém tzv. etického investování. Mnoho lidí bylo nespokojeno s tím, že banky, do nichž si ukládají peníze, je využívají na investice do zbrojení, výroby nebezpečných chemických látek, do jaderné energetiky a pod. Proto začaly vznikat instituce, které občanům nabízely investování do eticky neproblémových projektů, především v rozvojových zemích. Projekty úvěrované těmito společnostmi musely splnit stejná či přísnější kriteria, jako u komerčních bank. Studie proveditelnosti jsou pečlivě kontrolovány, ale výhodou je, že k získání úvěru stačí dobrý projekt a není potřeba dalších majetkových záruk. I tady se ukázala velmi dobrá splátková disciplína a dostatečný zájem na straně vkladatelů.

V reakci na to, začaly i některé tradiční banky nabízet spořící konta, u nichž garantovaly, na jaké druhy investic budou tyto peníze využívány. V rámci společenské odpovědnosti sem zařadily i komerční rozvojové projekty.

Úspěšně se rozvíjející mikroúvěry a etické finance vedly některé investory k tomu, aby na tento trh vstoupili. Obrovský objem chudých lačnících po dostupných úvěrech a relativně vysoká jistota návratnosti daly vzniknout rychle se rozvíjejícímu trhu s malými úvěry pro chudé. Vzhledem k tomu, že slovo mikrofinance vzbuzovalo důvěru a bylo již zavedenou značkou, použil i business pro své podnikání tento název. S původní ideou to však nemělo již nic společného.