Příběh dokumentárního filmu Doba měděná režiséra a také redaktora Deníku Referendum Iva Bystřičana, který bude mít svou premiéru 11. ledna v pražském kině Atlas, je vlastně prostý. Před nějakými dvaceti lety kdosi dostal nápad, aby Zambie zprivatizovala své doly, které vyráběly jediný podstatný vývozní artikl této země — měď. Zambijská vláda z nich kdysi financovala opravy a rozvoj infrastruktury a práci v nich našlo nemálo místních dělníků.

I přesto, že od dob privatizace cena mědi vzrostla, firma propustila nemalou část zaměstnanců, na své okolí se vykašlala a do země samé ani regionu nic neinvestuje. Takže se dá říci, že Zambie dnes nemá ze své mědi takřka nic. Což ovšem v nejmenším nevadí manažerům Evropské investiční banky, od níž koncern na privatizaci dolů obdržel tzv. rozvojovou půjčku. Jejich tradiční neoliberální víra zůstává neotřesena a tabulky a grafy jsou silnější než vzdálená realita.

Dvoučlenný štáb v rámci natáčení proniká do domácnosti bývalého odboráře, který mu poskytuje útočiště před všímavou policií, jež dokumentaristy pečlivě monitoruje, či mezi ilegální horníky, kteří bez veškeré techniky na vlastní pěst dotěžují zbytky rudy v dole, který již důlní korporace uzavřela, přičemž si po nich čas od času zastřílí bezpečnostní agentura hlídající vytěžené oblasti.

Filmařům se v Zambii podařilo sejít s významným ekonomem Johnem Lungu, jenž je profesorem na Copperbelt University. Spolu s britským ekonomem Alastairem Fraserem vydal před časem knihu From Whom The Windfalls, ve které podrobuje důkladné analýze průběh privatizace zambijských dolů. John Lungu v knize i filmu nešetří kritikou privatizace a způsobu podnikání nových vlastníků dolů, mnoha evropským ekonomům navzdory.

Film se však kvůli neustálému zatýkání policií či přerušování bedlivými občany mění v nevytěžitelnou reportáž. „Důlní manažeři se natáčení pečlivě vyhýbali, zaměstnanci dolů se báli mluvit, a zbývali nakonec jen ti, co o práci v nich již přišli. Natáčení mělo nečekanou dohru v lucemburském sídle Evropské investiční banky. Manažerům zodpovědným za rozvojové půjčky těžařským korporacím v Zambii jsme pustili pořízený materiál. To mělo překvapivé vyústění,“ řekl režisér filmu Ivo Bystřičan.

Scéna s evropskými bankéři je ve filmu zároveň nejkomičtější. Když je jim Bystřičanův film promítnut, snaží se tvůrce přesvědčit, že jejich film je zkreslený, protože oni mají své tabulky a grafy, které dozajista nelžou. A hlavně dokládají, že Copperbelt se bouřlivě rozvíjí ku spokojenosti všech. Inu, kdo neviděl, neuvěří. A nakonec se ani není možné svobodně projít po zeměkouli.

Na filmu se kromě Bystřičana podílel také kameraman Jiří Málek a jako dramaturg a střihač také známý dokumentární režisér Martin Mareček, jenž je autorem takových filmů jako Hry prachu, Zdroj nebo Auto*Mat, kvůli němuž byl na nedávném Ekofilmu vyvíjen ze strany ministerstva životního prostředí na porotu nátlak, aby tomuto filmu žádnou cenu neudělila.

Dokumentární film Doba měděná vznikl v koprodukci CEE Bankwatch Network a Hypermarket Film, s.r.o. Víta Klusáka a Filipa Remundy, která dosud vyrobila takové dokumentární filmy jako Český sen, Český mír či aktuální Vše pro dobro světa i Nošovic, který se má v distribuci objevit v únoru.