Nakladatelství Akropolis ve spolupráci s Centrem výzkumu české umělecké avantgardy vydalo reprint Revolučního sborníku Devětsilu. Ten vyšel na podzim roku 1922 jako ustavující dokument avantgardní platformy Devětsil. Sestavili jej Jaroslav Seifert a Karel Teige, tedy zakladatelé této umělecké skupiny.

Sborník patřil velmi dlouho mezi nejluxusnější české bibliofilie a nebyl pro čtenáře dostupný. Přednostní motivací k jeho reprintu bylo zpřístupnit jej zejména studentům a badatelům, kteří o toto období vývoje českého moderního umění mají zájem. Kniha vychází v původní podobě, editoři zachovali dobové jazykové zvyklosti a hlavně pak jedinečnou typografii Karla Teigeho. Je součástí ediční řady Skrytá moderna, o jejíž vydávání nakladatelství Akropolis pečuje.

V době, kdy byl sborník sestavován, byl Devětsil na vrcholu hledání nového proletářského umění. Po roce 1922 se další vývoj skupinových aktivit lámal směrem k poetismu, pro nějž už není tolik typické programové směřování a hledání průniku mezi uměním a ideologií. Proletářské umění, sociální kriticismus se zde konfrontuje s modernistickými úvahami o poezii, výtvarném umění, kinematografii nebo funkcionalismu. Zastoupeni jsou autoři Jiří Wolker, Vítězslav Nezval, A. M. Píša, Vladislav Vančura, Artuš Černík, Jindřich Honzl, Karel Schulz, Jean Cocteau, Ivan Goll či Ilja Erenburg ad. Sborník obsahuje jak umělecké, tak i teoretické a programové statě, v nichž se Karel Teige snažil postihnout revoluční uměleckou poetiku.

Ve studii Jaroslava Čecháčka nazvané Intelektuálové a válka je obhajována radikalita, s níž umělci Devětsilu vystupovali proti tehdejšímu společenskému systému. Podle Tomáše Vučky, jenž spolu s Ondřejem Kavalírem stál u reprintu Revolučního sborníku Devětsilu, je třeba tuto radikalitu chápat v historickém kontextu. V rozhovoru pro ČRo3 Vltava to řekl redaktorce Ivaně Myškové, která si nad radikalitou levicových ideálů a ideologickým směřováním mladých umělců uvědomuje především odlidštěnost komunistické ideologie. Jak dále v rozhovoru uvedla Myšková, naštěstí se tyto ideje začaly v určitou dobu „lámat a Devětsil se vrátil k umění jako k určité svobodě projevu“.

Vydání Revolučního sborníku Devětsilu bezesporu přispěje k lepšímu poznání české meziválečné avantgardy — podobně jako Myšková si nad jeho stránkami můžeme oddechnout nad skutečností, že tehdejší mladí umělci zavčas rozpoznali nutnost svobody projevu a vzdali se mrazivé a radikální ideologie.

Jaroslav Seifert-Karel Teige (eds.): Revoluční sborník Devětsil. Reprint. Akropolis — Centrum výzkumu české umělecké avantgardy, Praha 2010.