Už podruhé (po prvním pokusu o návštěvu v červenci 2008 ještě ve funkci královéhradeckého biskupa) navštívil český primas naše vojáky v Afghánistánu. Přečetli jsme si, že účastníky mise nazvané podle George Orwella mírová, pozdravil. Vojákům z jednotky pak společně s náčelníkem generálního štábu Pickem předali drobné vánoční dárky, kde nechybělo cukroví, CD s vánoční hudbou, „protiepidemiologický balíček" či nůž.

Shodou okolností mi při té příležitosti zrak padl na Listinu základních práv a svobod České republiky. Hned poté, co v čl. 1 deklaruje, že lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech a že základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné, tedy na místě velmi exponovaném, uvádí hned v následujícím článku, že stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání.

Mohlo by se zdát, že není nic špatného, když občan Dominik Duka popřeje vojákům, aby jejich Vánoce byly radostné a požehnané a aby je povzbudil. Tak své poslání v prostoru vojenských operací odůvodnil médiím. Jenže nějaký pan Duka by se tam prostě nedostal a nedoprovázel by ho při tom, když už tak přece jel, náčelník generálního štábu. Nečetl by se u příležitosti téže návštěvy dopis prezidenta republiky vojákům.