My a české základní školy

Miroslav Žák

Dovednosti českých studentů základních škol se zhoršují ze všech zemí OECD nejrychleji. Důvodů je celá řada. Chybí koncepce, rodiče nemají o vzdělání zájem a zdánlivě ani žáci. Ale zvídavost dětí lze probudit. Jde jen o to jak.

Často se stává, že nám různé mezinárodní výzkumy nastavují zrcadlo, jehož obraz nám není příliš milý. Tak tomu je v posledních letech i s výzkumem PISA (Programme for International Student Assessment). Tato studie srovnává dovednosti patnáctiletých žáků v 65 zemích světa, včetně všech zemí OECD.

Ministr Josef Dobeš byl nucen konstatovat, že se dovednosti českých studentů základních škol zhoršují ze všech zemí OECD nejrychleji. Propad znalostí je podle něj způsoben hlavně chybějící dlouhodobou koncepcí českého školství, která by přežila střídání ministrů. Problémem je prý ale i nízké ohodnocení učitelů a nezájem rodičů o vzdělávání jejich potomků.

Dlouhodobá koncepce školství by samozřejmě naší zemi velice prospěla a měla by si vzít vzor z takových zemí, kde školy skutečně fungují, jako třeba ve Finsku. Jenže, když někdo něco takového navrhne, ozve se velmi mnoho „moudrých“ a světe div se vysoce postavených hlav, které začnou tvrdit, že u nás by něco takového nefungovalo, protože ve Finsku jsou přece jiné podmínky.

Pokud jde o nízké finanční ohodnocení učitelů, rozhodně jim zvýšení platů ze srdce přeji, ale obávám se, že ke zvýšení kvality výuky rozhodně nepovede. A už vůbec ne ke zvýšení snahy studentů naučit se něco více, než dosud.

A nezájem rodičů o vzdělání jejich potomků? Mám podezření, že většina rodičů školou povinných dětí již ani neví, co to vlastně vzdělání je. Jak mají mít o něco takového zájem? Vzdělání je pro většinu rodičů totožné se školním vzděláním, a to je sice dobré jako podmínka kariéry, ale jako předmět životní touhy? To by muselo být skutečné vzdělání (v hlubším slova smyslu). To by bylo něco jiného. Po něčem takovém nejen každý moudrý, ale i jen rozumný člověk touží. Musí však alespoň jednou v životě potkat člověka, který skutečně vzdělaný je. A to je v současné době veliký problém. Jak mají naši současníci toužit po něčem, co většina z nás nezná? Důkazem toho, o čem píši, je také skutečnost, kterou výzkumy opakovaně potvrzují. Totiž, že rodiče dětí, které navštěvují školu jsou s touto školou obvykle spokojeni.

To, o čem jsme však až dosud mluvili, jsou problémy spíše okrajové. Nejdůležitější ze všeho je snaha samotných studentů a jejich touha po poznání. Je totiž velmi zajímavé, jak velkých studijních úspěchů dosahují studenti z chudých asijských zemí, často právě ti, pro které je vzdělání jedinou životní možností, jak uniknout chudobě.

U nás sice existuje vynikající skupina talentovaných dětí a mladých lidí, která vítězí na mnoha soutěžích u nás i v zahraničí a může velice dobře konkurovat i pracovitým asijským studentům. Ale potom je tu mnoho ostatních, pro které je obtížným problémem i velká násobilka bez kalkulačky. Prostě proto, že tak je to učili už jejich rodiče, kteří si tím zjednodušovali práci. Již před časem upozorňoval vynikající český matematik světového jména profesor Petr Vopěnka, jak důležité je počítání zpaměti. Jistě, je to daleko obtížnější, je při tom třeba vydat daleko více energie, ale člověk vždy přece roste s překážkami, které musí překonávat a nikdy jinak.

Řekl bych proto, že si to stále více zjednodušujeme. Abychom naše milované děti nenutili číst příliš textu, předkládáme jim učebnice v podobě komiksů, kde je textu jen co by se za nehet vešlo a jinak samé obrázky. Kde se mají naše děti naučit číst? Řekl bych ale, že dětem samotným ani tak nejde o malé množství textu. Z vlastní zkušenosti dobře vím, jak děti touží po určitých knihách a mohou mít i několik set stran, a jsou často bez jediného obrázku (doslova se o takové knihy perou), například fantasy román Eragon a další. Ony totiž výborně rozvíjejí jejich fantazii, snad proto žádné obrázky nepotřebují.

Jestli tedy nebude chyba spíše ve způsobu, jakým vědomosti našim dětem předkládáme. Osobně se domnívám, že svět je plný zázraků a tajemství a že by se daly docela dobře ukázat i bez draků a čarodějů, ale naše škola a vědecké instituce to zatím, bohužel, nedovedou. Přesněji řečeno: naše děti netouží po světě, jaký jim předkládáme my, kde je všechno jasné, logicky objasněné a co není, bude asi zanedlouho.

Avšak na druhé straně, jestli máme něčeho opravdu dostatek, pak je to kvalitní literatura všeho druhu (možná s výjimkou některých učebnic). Jenže děti, které se v prvních letech školní docházky nenaučí dobře číst a čtenému textu dobře rozumět, si k této literatuře značně ztíží přístup.

A ještě jednu příhodu. Nedávno jsem navštívil Dny vědy na VŠE. U stánku předváděli studenti různých českých vysokých škol, na čem právě pracují a demonstrovali problematiku svého oboru. Na jednom stolku stála tzv. plazmová koule, což je velice krásný způsob, jak demonstrovat plasmový výboj. A také známý systém na niti zavěšených koulí, který demonstroval přeměnu potenciální energie na kinetickou a její předávání v systému. Jednoduchá, ale kouzelná věc, která musí uchvátit každé dítě. Vedle mne stál asi desetiletý kluk a ten se na ni nemohl vynadívat. Ptal jsem se studenta, který vedl stánek, kde to pokusné zařízení koupil.

Taková jednoduchá věc přece nemůže stát mnoho peněz, hned bych ji koupil svému vnukovi. A odpověď zněla takto: „Jó pane, to bude asi potíž. Já sám jsem to experimentální zařízení koupil v esoterických potřebách.“ Potom se ke mně naklonil jakoby mi sděloval důvěrné tajemství a řekl: „A to měli už poslední.“ V tu chvíli jsem se nemohl ubránit doslova bezuzdnému smíchu.

Fyzikální zařízení a v esoterických potřebách! Ale potom jsem si řekl: „Proč vlastně ne?“ Slovo esoterikós, znamená „vnitřní“, „uzavřený“. Označovalo například určité tajemné nauky náboženského i nenáboženského charakteru, které byly určené jen pro uzavřený okruh lidí. Esoterický je tedy vlastně synonymem tajemství.

Hloupí esoterici možná ještě alespoň cípem své mysli chápou, že energie přece jen nějak s tajemstvím světa souvisí, kdežto chytří fyzikové jsou přesvědčeni, že stvořením matematického popisu již toto tajemství ovládli a všemu porozuměli. Že tomu tak není, o tom nás přesvědčují například téměř již každoroční povodně. Snad kdyby byli učitelé trochu více uchváceni oním tajemstvím, mohli by trochu z tohoto bohatství předat i svým žákům. Pak by i přírodní vědy na základní škole mohly být fascinující výukou a nedocházelo by k takovému poklesu zájmu o tyto obory. Takto jejich žákům nezbývá, než hledat ve světě různých fantasy draků a čarodějů Harry Potterů.

    advertisment
    advertisment
    Diskuse
    KL
    December 11, 2010 v 13.19
    Skutečné vzdělání
    O "skutečném vzdělání" se u nás bohužel téměř nediskutuje, vypadá to, že o takovou diskusi nebyl dosud ani příliš velký zájem. Pozdě, ale přece se alespoň zdvihl odpor proti nové maturitě. Názory na vzdělání a vzdělávání však zůstávají často protichůdné. Troufnu si do takového protikladu postavit pojetí výuky zmíněného Petra Vopěnky na straně jedné a např. Ondřeje Šteffla na straně druhé. V případě testů PISA je navíc těžké říct, do jaké míry brát jejich výsledky vážně, nikdo totiž pořádně neví, co o "skutečném vzdělání" vlastně vypovídají. Z řady důvodů, včetně ideologických, se vzdělávání na našich školách zanedbalo, navíc přibyly některé falešné mýty, např. že rodina vychovává, škola vzdělává (škola přece nejúčinněji vychovává právě obsahem vzdělání). Dalším takovým mýtem je vyprávění o tom, jak RVP poskytují školám a učitelům více svobody ve srovnání s osnovami. Nu, opakovaně jsem od představitelů MŠMT (např. Martina Profanta) slyšel tuto tezi: RVP stanoví, čemu se má žák naučit, škola rozhodne, jak ho to naučit. To je ovšem svoboda jako řemen. S centrálně ohlídanými "kompetencemi" jsou pak rovněž centrálně zadávané testy zcela v souladu. Snad se však v našem školství dalo cosi přece jenom do pohybu.