My a české základní školy
Miroslav ŽákDovednosti českých studentů základních škol se zhoršují ze všech zemí OECD nejrychleji. Důvodů je celá řada. Chybí koncepce, rodiče nemají o vzdělání zájem a zdánlivě ani žáci. Ale zvídavost dětí lze probudit. Jde jen o to jak.
Často se stává, že nám různé mezinárodní výzkumy nastavují zrcadlo, jehož obraz nám není příliš milý. Tak tomu je v posledních letech i s výzkumem PISA (Programme for International Student Assessment). Tato studie srovnává dovednosti patnáctiletých žáků v 65 zemích světa, včetně všech zemí OECD.
Ministr Josef Dobeš byl nucen konstatovat, že se dovednosti českých studentů základních škol zhoršují ze všech zemí OECD nejrychleji. Propad znalostí je podle něj způsoben hlavně chybějící dlouhodobou koncepcí českého školství, která by přežila střídání ministrů. Problémem je prý ale i nízké ohodnocení učitelů a nezájem rodičů o vzdělávání jejich potomků.
Dlouhodobá koncepce školství by samozřejmě naší zemi velice prospěla a měla by si vzít vzor z takových zemí, kde školy skutečně fungují, jako třeba ve Finsku. Jenže, když někdo něco takového navrhne, ozve se velmi mnoho „moudrých“ a světe div se vysoce postavených hlav, které začnou tvrdit, že u nás by něco takového nefungovalo, protože ve Finsku jsou přece jiné podmínky.
Pokud jde o nízké finanční ohodnocení učitelů, rozhodně jim zvýšení platů ze srdce přeji, ale obávám se, že ke zvýšení kvality výuky rozhodně nepovede. A už vůbec ne ke zvýšení snahy studentů naučit se něco více, než dosud.