Na Vysočině, nedaleko Jihlavy, se nachází malé starobylé městečko s názvem Třešť. Kromě památek, jako je stará synagoga, židovský hřbitov, zámek a nějaké ty kostely, je zvláštní především jednou věcí. Podivnou vášní pro betlémářství. Tedy stavěním a vystavováním betlémů v časech vánočních. Bylo by možné hovořit až o jakési posedlosti místních občanů vyřezáváním dřevěných figurek, které přicházejí vítat právě zrozené Jezulátko. Kromě muzea, kde je možné vidět hned několik betlémů najednou, ať už místních nebo odjinud, je totiž možné navštívit další nesčetné betlémy přímo v domácnostech fandů tohoto podivného odvětví tvořivosti.

Je opravdu nezvyklé, hlavně u prvních dveří rodinného domu, odhodlat se a zazvonit. Člověk si u toho připadá tak nějak nepatřičně. Při tom dobývání se do do cizích bytů ke zcela neznámým lidem pod záminkou, že bychom si u nich doma chtěli jenom něco prohlédnout a hned zase půjdeme. Obzvlášť pro člověka z většího města, kde by mu jistě ihned po vznesení podobného požadavku zabouchli dveře před nosem a on sám by to v podobném případě provedl stejně. Tedy pokud by nad absurditou podobného přání nezkameněl údivem. V Třešti je to ovšem jiné. Tam je cosi takového samozřejmé. A zdá se, že jsou soukromé betlémy přímo soustavou lemující v časech vánočních betlémářskou turistickou trasu, po níž kolotají skupinky návštěvníků města. A někteří sem přijeli až z Německa. Anebo z Rakouska. Čert se v nich vyznej.