Výstava v Mánesu vyzývá ke hře a hravosti
Johana LomováPetr Nikl a Ondřej Smeykal připravili pokračování úspěšného projektu Orbis Pictus aneb Brána do světa. Zvoláním: Play! vyzvali děti i dospělé, aby si šli společně hrát.
Petr Nikl je v českém prostředí dobře známý umělec. Je nositelem Ceny Jindřicha Chalupeckého a někdejším členem dnes již zaniklé skupiny Tvrdohlaví. Vystavuje pravidelně své výtvarné práce, pořádá také hudební produkce a píše vlastní knížky (Zahádky, Jěleňovití, Lingvistické pohádky aj.), které s jeho ilustracemi vydává nakladatelství Meander.
Do povědomí širší veřejnosti se tento všestranný umělec zapsal především velkými interaktivními instalacemi. První se uskutečnila v roce 2000, kdy proměnil sály pražské galerie Rudolfinum na Hnízda her. V následujících letech projekt hravých akcí postupně rozvíjel až do podoby výstavy Brána do světa tvořivé lidské fantazie (2006), na kterou přímo navazuje právě probíhající přehlídka v pražském Mánesu.
Desítky zvukových, čichových, hmatových, chuťových, sluchových i zcela nedefinovatelných instalací v aktuálním projektu od více než čtyřiceti mezinárodních umělců a umělkyň je bezesporu velkým lákadlem. Možnost užít si díky nim ve výstavní síni legraci a objevovat přitom svět kolem nás i sebe sama je tu však prostě neodolatelná.
Hned ve vstupní hale galerie se rozprostírá dílo s názvem Krystalíza. Tato „kolektivní krajina představ“ se podobá velké stavebnici, o které jsme všichni v dětství snili. Šance přemisťovat, osahávat a proměňovat výstavní prostor zde neklade žádné meze lidské fantazii. Součástí Krystalízy jsou také hrací objekty. Popisovat, k čemu slouží například Petrochestr nebo Stůl chutí, by však bylo proti smyslu, právě objevování principů, jak fungují a jak nalézat nové způsoby využití, je základem nabízené hry.
Druhá část expozice se nachází ve suterénní části galerie. Do temného „Spodního proudu“ se vstupuje tunelem, kde nás vítá Camera obscura, zvukové, promítací a rotující stroje. Jasně daný účel zde má snad pouze objekt, jenž trénuje schopnost ovládat všech dvanáct sic! lidských smyslů.
V Mánesu tak lze strávit hodiny, aniž by děti hra přestala bavit. Každodenní večerní program, stejně jako každý den se proměňující charakter výstavy, láká nebývalý počet návštěvníků. Úspěch projektu PLAY lze jednoduše vyjádřit čísly: během prvních dvou týdnů navštívilo expozici více než deset tisíc lidí, kteří si chtějí hrát.
Petr Nikl & spol: PLAY
Výstavní síň Mánes, Masarykovo nábřeží 250, Praha 1
otevřeno denně kromě pondělí 10—19 hodin; doprovodný program: http://www.orbis- pictus.com/festival-play-p245.html;
výstava potrvá do 31. 1. 2011