Odkud je a proč nestačí 286 miliard v českém zdravotnictví

Jiří Guth

České zdravotnictví stále ohrožují reformy. Petr Fiala z asociace nemocnic analyzuje, kde unikají peníze, které pak chybí lékařům: nákupy předražených přístrojů, přespecializovaností pracovišť, v administrativě a cenotvorbou léků. Ani jedno chystané reformy neřeší.

Na nedávném sjezdu České lékařské komory přednesl profesor Petr Fiala, místopředseda Asociace českých a moravských nemocnic, zásadní příspěvek o tom, kudy přitékají a kam odtékají peníze do českého zdravotnictví. V roce 2009 to bylo 286, 6 miliardy korun. V souvislosti s pátečním mimořádným jednáním tripartity právě o otázkách zdravotnictví přinášíme obsáhlejší výtah z jeho analýzy.

Zdroje příjmů jsou stabilizované

Na straně příjmů rozlišil profesor Fiala čtyři zdroje: odvody zaměstnanců, resp. zaměstnavatelů za ně (58 %), odvody za tzv. státní pojištěnce (17 %), dotace z veřejných rozpočtů (8 %) a platby pacientů (17 %). Uvedené podíly platí pro rok 2009 a vývoj v roce 2010 je zatím velice podobný a plynulý.

Podíl výdajů na zdravotnictví, tj. příjmů tohoto sektoru, k celkovému hrubému domácímu produktu (HDP) v letech 2003 až 2008 kolísal podle Fialy kolem sedmi procent a v roce 2009 vzrostl na 7,9 %. To bylo způsobeno jednak poklesem HDP, jednak absolutním meziročním nárůstem výdajů na zdravotnictví. Ten dosáhl 22 miliard korun a bylo to hlavně výdaji na léky a velká specializovaná medicínská centra. Roční platby pacientů vzrostly mezi roky 2006 a 2009 z 29,8 mld. korun na 46,9 mld., tedy o 17,1 miliardy, resp. o 57 %. V současné době už jsou soukromé platby stejně vysoké jako pojistné placené státem za děti a studenty, důchodce, nezaměstnané a ostatní.

Celkové odvody na zdravotní pojistné činí u zaměstnanců 13,5 % z tzv. superhrubé mzdy. Mezinárodní srovnání je obtížné, protože financování zdravotního systému se vyvíjelo v různých státech různě. Tak v Německu je v současné době odpovídající podíl 15,5 % a naopak v Rakousku jsou podíly pro různé skupiny zaměstnanců odlišné, ale vesměs v řádu jednotek procent.

Při sledování vývoje zůstatku zdravotních pojišťoven je podle Fialy velkým problémem důvěryhodnost a srovnatelnost údajů. Čísla Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR, Českého statistického úřadu a samotných pojišťoven se často liší v řádu miliard korun. Obecně platí, že pojišťovny ve svých zdravotně pojistných plánech pravidelně podceňují své příjmy a přeceňují výdaje. Zůstatky pojišťoven vzrostly za první čtvrtletí roku 2010 o 380 milionů korun. Nedošlo k ohlašovanému propadu systému, dosud ale nejsou k dispozici konečná čísla za další kvartály.

×