Z různých stran, míst a úst zaznívají slova o „slabosti“ politické kultury v ČR. Není vždy docela jasné, co všechno jedni nebo druzí zahrnují do svých hodnocení. Ale stačí, aby se občan podíval na televizní přenos z jednání Parlamentu. O slušnosti, kultuře verbálních projevů či odbornosti „zástupců lidu“ může hned zapochybovat. A možná také, že už si zvykl a nepřikládá tomu takový význam, nebo vysílání prostě ignoruje.

Že i politik je jenom člověk, který si potřebuje čas od času tzv. slovně ulevit, neboť tím mj. sejme určitou míru stresu a nahromaděných emocí, je fakt. Pravda ale je, že běžně v ulicích nepotkáváme občany, kterak si ulevují nebo se vzájemně častují slovy označujícími příslušníky říše zvířecí. Čili většina z nás přeci jenom tuto potřebu standardně neprovádí, nebo ji nedává běžně na odiv, ovládne se, aby tím na sebe nepoutala pozornost anebo prostě — druhé neobtěžovala. Takže lze jen doporučit, aby si politici občas přeci jen více hleděli svého slovního vybavení, a více než emocemi se nechávali vést spíše rozumem. Relativní soulad je asi optimum…