Se zájmem jsem si přečetl komentáře uveřejněné v DR ke koaliční smlouvě mezi ODS a ČSSD v Praze.

O co tedy ve skutečnosti a bez zbytečného moralizování jde: Mezi ODS a TOP 09 vzplál boj o hegemona na pravici. ODS se topku snaží upozadit všude tam, kde to jen jde. Primátor Prahy je natolik mediálně nepřehlédnutelná figura, že jej za žádných okolností ODS nemohla nechat Zdeňkovi Tůmovi. Navíc by TOP 09 na pražském Magistrátu mohla zapustit „kořeny“, a ohrozit tak dosud dominantní postavení ODS.

Druhým příkladem boje na pravici je „případ Barták“, který se z ničeho nic objevil po letech mlčení. „Lovnou“ tu není on, ale samozřejmě jeho ministerský šéf a první místopředseda TOP 09. Cui bono?

Třetím příkladem boje o oslabení postavení TOP 09 ze strany ODS je Nečasův požadavek na vytvoření nové pozice státního tajemníka pro EU na úřadu vlády. Jinými slovy jde o oslabení pozice obou klíčových postav TOP 09.

ODS tak zahájila boj o postavení „vůdce smečky“ na pravici. Jejím cílem je z TOP 09 udělat stranu „na jedno použití“. Ostrým vyjádřením vedoucích představitelů TOP 09 se v tomto kontextu nelze divit. Její předseda a šéf české diplomacie Karel Schwarzenberg pohrozil, že pokud bude pnutí a nevraživost mezi ODS a jeho stranou pokračovat delší dobu, bude to mít vliv na vládu. Koalice podle něj bude dále spolupracovat, ale jinak jeho strana nemůže od občanských demokratů očekávat nějakou vstřícnost.

Může bratrovražedný boj vést k rozkladu vládní koalice? Obávám se, že ne. TOP 09 má dosud mělké kořeny a její představitelé musejí být ve vládě, když už pro nic jiného, tak aby byli „vidět“.

Obdobný motiv k uzavření pražské koalice měla i ČSSD. Její bývalý předseda Jiří Paroubek si ve svém blogu na Aktuálně.cz zcela otevřeně a nepokrytě mnul ruce radostí nad tím, jak se pražské koalici podařilo Miroslavu Kalouskovi „vypálit rybník“. Prvoplánově tedy nešlo oběma stranám o ekonomické benefity, ale hlavně o to nepustit Kalouska „k lizu“.

Stručně řečeno: ODS a ČSSD se chtějí vrátit k systému dvou dominantních politických stran, které by se pravidelně střídaly u moci. Ne, že bych byl tímto stavem nadšen, právě naopak. Jen mě to utvrzuje v přesvědčení, že bez druhé sametové revoluce k žádné podstatné změně v ČR nedojde.