Vůbec poprvé ve čtrnáctileté historii Senátu se podařilo levici, ba dokonce pouze samotným sociálním demokratů, ovládnout Senát. Sociální demokraté nyní disponují jedenačtyřiceti mandáty, a mohou tudíž v horní komoře brzdit návrhy koaliční vlády občanských demokratů, TOP 09 a Věcí veřejných.

ČSSD v senátních volbách získala dvanáct senátorů, občanští demokraté pouhých osm. Po dvou mandátech získali TOP 09, Severočeši a lidovci, jeden nestraníci. Věci veřejné dle očekávání propadly.

Senát se stává důležitým střediskem odporu proti bezkoncepčním škrtům Nečasovy vlády, ale také jedinečnou příležitostí pro sociální demokracii vstoupit sebevědomě do éry po Paroubkovi. Zdá se, že nárok Bohuslava Sobotky na vedení sociální demokracie nyní už těžko něco zpochybní.

Politologové výsledek voleb vítají, neboť sociálnědemokratická většina v Senátu obnoví politiku jako střet pluralitních ideových východisek. České pravici se totiž po květnových volbách podařilo v příznivém mediálně-politickém diskursu prosadit svou perspektivu jako údajně jedinou legitimní. Reformní étos pravicové vlády se tu prezentoval bezmála jako přírodní danost.

Podle politologa Lukáše Jelínka bude důsledkem senátních voleb posun k daleko větší politizaci Senátu, jehož pozice byla podle jeho názoru v rámci ústavně-politických institucí v České republice v posledních letech slabá.

Ostatně vláda Petra Nečase artikulovala zájem prosadit některá svá opatření na půdě Poslanecké sněmovny ve zkrácených řízeních bez politické, natož občanské diskuse. Levicová většina v Senátu tuto tendenci české vlády znemožní.

„Výsledek znamená, že vládní reformy nebudou prosazovány, aniž by se o nich diskutovalo. Naopak, Senát se stane fórem, na kterém se povede diskuse, což považuji za neobyčejně důležité pro českou politiku. Nemohlo nás totiž potkat nic horšího, než pokud by byly vládní reformy schvalovány ve zkrácených řízeních bez politické a veřejné diskuse,“ uvedl hned v sobotu pro Deník Referendum Jiří Pehe.

Podle Jiřího Pehe je výsledek dobrou zprávou pro vývoj české demokracie, neboť vláda nebude moci prosadit například ústavní a volební změny bez diskuse s opozicí a jejího souhlasu.

I profesorka politologie Vladimíra Dvořákové si myslí, že vítězství sociální demokracie jim umožní vypracovávat a předkládat alternativní návrhy zákonů. „Podle mne jsou toto všechno velmi dobré zprávy pro vývoj české demokracie. Senát, ve kterém bude mít většinu opozice, je dobrou zprávou pro rozvoj plurality českého politického diskursu,“ myslí si Vladimíra Dvořáková.

„Od nynějška nebude vláda moci Senát bohorovně přehlížet. Senát naopak bude naplňovat funkci brzdy a protiváhy Poslanecké sněmovny. ČSSD stojí před úkolem vypracovávat na půdě Senátu alternativní návrhy k vládním zákonům. Senát bude proto straničtější. Předpokladem této politizace horní komory bude také větší stranická disciplína jednotlivých senátních klubů,“ myslí si Lukáš Jelínek.

Podle profesorky Dvořákové senátní volby potvrdily, že voliči mají v těchto volbách tradičně tendenci vyvažovat výsledky z voleb do Poslanecké sněmovny. „Je to dobře, neboť Senát je tělesem, který má v české ústavě mimo jiné právě tuto funkci,“ uvedla ihned po zveřejnění výsledků Vladimíra Dvořáková.

„Podle mého názoru přinese úspěch sociálních demokratů uklidnění vnitrostranické situace. Nikterak bych současně nepřeceňoval rozdíl ve výsledku v Čechách a na Moravě. Na Moravě byla totiž ČSSD vždy silnější. Úspěch sociálních demokratů také potvrdil, že Sobotka je úspěšný lídr strany. Jeho nekonfrontační a pevný postoj se ukázal být úspěšným,“ komentuje pozici Bohuslava Sobotky uvnitř strany Lukáš Jelínek.

Podle Jelínka je nicméně brzo odhadovat šance Sobotky na zvolení předsedou, neboť do březnového sjezdu je příliš daleko. „Na druhou stranu jsem před volbami očekával uvnitř ČSSD ostrý souboj nad interpretací výsledků voleb. Zisk dvanácti mandátu je ale tak jednoznačným úspěchem, že jej nelze vyložit jinak. To Sobotkovi nepochybně nahrává,“ uvedl Lukáš Jelínek pro Deník Referendum.

Podle Jelínka může vzhledem k volebnímu krachu Věcí veřejných a neúspěchu TOP 09 docházet k postupnému drolení vládní koalice. „Například uvnitř poslaneckého klubu Věcí veřejných, avšak i mezi jejich voliči, může docházet k postupnému oslabování podpory reformních kroků vlády. Znamenalo by to výraznější pluralizaci mezi jejich poslanci a postupnou erozi vládní většiny,“ uvedl Lukáš Jelínek v rozhovoru pro Deník Referendum.

I volební výsledek TOP 09 je podle Jelínka jednoznačným neúspěchem. „Očekávání, že TOP 09 bude konkurovat občanským demokratům, se ukázalo být příliš optimistické. TOP 09 svým výsledkem nenavázala na úspěch v květnových volbách do Poslanecké sněmovny a po těchto volbách nelze tvrdit, že je širokou veřejností vnímána jako pevná součást stranické soustavy českého politického systému,“ uvedl Lukáš Jelínek.

Podle Lukáše Jelínka je nicméně nejzajímavějším momentem senátních voleb výsledek lidovců. „Zisk dvou křesel v Senátu je pro KDU-ČSL úspěch. Současně pevně doufám, že se lidovci nevydají cestou postupné regionalizace své partaje,“ poznamenává Jelínek.

„Avizovaná ambice Petra Šilara kandidovat na předsedu KDU-ČSL vzbuzuje pochybnost, zda lidovci nezopakují chybu podobnou předsednické anabázi Jiřího Čunka, politika regionálního formátu,“ obává se politolog Lukáš Jelínek.

„Je důležité, aby si lidovci — pokud nechtějí hrát roli regionální strany — na listopadovém sjezdu zvolili předsednictvo s přesahem k celostátní politice,“ uzavřel Lukáš Jelínek pro Deník Referendum.

„Jsme svébytným politickým proudem, a proto budeme podporovat rozumné návrhy jak vládní koalice, tak opozičních sociálních demokratů,“ uvedla pro Deníku Referendum Michaela Šojdrová.

O možnostech lidovců naplnit roli svébytného proudu české politiky avšak leccos napoví až jejich blížící se volební sjezd. Zrovna tak o tom napoví víc chování jejich senátorského klubu.

Pokud jde o budoucnost české politiky, mohou totiž podle většiny komentátorů v budoucnu lidovci sehrát roli potenciálního vládního koaličního partnera sociálních demokratů. Budou-li ovšem v Senátu podporovat vládní návrhy, zřejmě jen těžko přesvědčí o své potřebnosti pro českou politiku dostatek voličů.