Na čem se Nečasova vláda shoduje s Topolánkovou vládou, komunistickými poslanci, exprezidentem Havlem a s ekologickými občanskými iniciativami? Na vůli několikrát, ba až mnohokrát (např. řádově) zvýšit odvody za zábor zemědělské půdy.

Ten institut je trochu divný a podle mě koření v mentalitě, která nejen pokrok, ale přímo blahobyt měří na tuny oceli a obilí. Výše odvodu se totiž stanoví podle bonity (produkčnosti) půdy. Stát s ne úplně domyšlenou, spíš jen tradiční a intuitivní legitimitou nějak chrání právě toto. Nějaký veřejný zájem na nějaké rozloze a bonitě zemědělské půdy přitom neformuluje. Zástavba volné krajiny je jistě velmi sporná a většinou přímo škodlivá, už jenom kvůli narušení vodního oběhu, ale

1. málo se diskutuje o „žádoucím“ poměru lesní a zemědělské půdy,
2. většina zemědělské půdy je v prabídném a v mnoha směrech dále se zhoršujícím stavu, co se týče přírodní rozmanitosti. Některé jiné formy využití mohou být v tomto směru lepší.
3. nezpoplatňuje se zpevnění povrchu, ale právě jen změna kategorie v katastru nemovitostí a
4. neexistuje symetrická platba státu v případě, že někdo (typicky asi rekultivací, ale možností je teoreticky mnohem víc) přidá nějakou půdu do zemědělského půdního fondu.

Občas někdo vytahuje vznešeně znějící „strategické“ argumenty o nutnosti ochrany půdy k obživě obyvatel české kotliny, moravských úvalů i cípečku slezské pánve v případě úplné blokády dovozu potravin odjinud. Jenže k tomu nejsou žádné úvahy o tom, jak moc je něco takového pravděpodobné, s jakými technologiemi v zemědělství a potravinářství máme počítat, jak to souvisí s energetickou závislostí a hlavně jaký komfort a životní styl tím má být zajištěn. To poslední nesmíme podceňovat — kdyby se průměrná spotřeba masa jen trochu snížila, výrazně se sníží rozloha půdy nutné k produkci potřebného množství potravin.