Deník Referendum blíže v minulých dnech komentoval dvě konference. Konferenci Česko-německého diskusního fóra a Forum 2000. U první a menší jsem byl. Potěšilo mě, že Deník Referendum uveřejnil teze referátu Terezy Stöckelové, který by pronesla, kdyby její pozvání nebylo vzato zpět. Nakonec se právě tomuto referátu dostalo možná nejvíc pozornosti z celé konference, což je v době internetu v pořádku.

Extremisté určitě někde nějací existují, Tereza Stöckelová k nim ale nepatří, a to se ukázalo i těm, kdo byli na pochybách. Diskusní fórum si nastavilo otevřenější způsob vybírání referentů. Práce v diskusním fóru je čestná a dobrovolná, měla by i v případě karambolů vést k tomu, že se všichni něco nového přiučí. Snad se to povedlo.

Jako někoho, kdo má rád média, mě i v tomto případě zajímá, jak se kauza provozuje ve veřejném prostoru, a co popřípadě padá pod stůl, zda se zas nevylévají děti. Deník Referendum u kauzy Terezy Stöckelové uveřejnil její fotografii. Právo pracovalo s fotografií pana senátora. Jen Deník Referendum šel po obsahu odmítnutého referátu.

Těžko se ale v mediálním obrazu jedné události dostává na pohled německé strany. A o tu tady přeci také jde. Senátor Sefzig je pro německé partnery osobností, která podstatným způsobem v Senátu ovlivnila přijetí Lisabonské smlouvy. To jsou body, které jsou těžko k nasbírání. Když z diskusního fóra vystoupil pan poslanec Jan Hamáček na protest proti jednání svého kolegy téhož jazyka, němečtí sociální demokraté stáli jako opaření.

Jsou příliš zdvořilí na to, aby řekli, že při takovém rozhodování měl zavolat nejdříve jim, protože sice pocházejí zpoza hranic, ale v grémiu si straničtí souputníci mají věci říkat. Nakonec zavládla shoda na tom, že vystoupení z diskusního fóra v době, kdy koná poslední akci před novým jmenováním na dva roky, má hlavně symbolický charakter. Ukazuje, že by si politici na české straně mohli promluvit. Neznamená to, že někdo nechce mluvit s Němci.

I to je proces učení se. Nemělo by při něm spadnout pod stůl, že účast českých poslanců bývá tradičně řidší než německých, že ti němečtí jsou na dialog se zástupci občanské společnosti bezbariérově zvyklí a pokládají ho za samozřejmost.

U Fora 2000 jsem nebyl, výhrady chápu. Teze o tom, že filantropové by neměli být zároveň gaunery, moc neobstojí před poučením z historie, kde veřejné sbírky obrazů, nemocnice a starobince zakládali i výrobci zbraní, tuším, že i chemických. Ze zpravodajství o Foru 2000 zůstává nezodpovězená otázka, zda společenský kontext naší země vůbec unese takové defilé světových osobností, když se tu v podstatě žádný dialog nevede, příkopy mezi názorovými proudy se spíše prohlubují, a jednotlivé skupiny na svých ostrovech spíše radikálnějí, a tak chřadnou.

Jestli jsou si oba naši polistopadoví prezidenti v něčem podobní, pak je to jejich osamocenost. V tomto kontextu je zajímavý příklon ODS ke stavbě knihovny od Kaplického. Knihovna by prý dnes na plánovaném místě měla depozitář asi metr od zdi tunelu Blanka a dvě miliardy na její stavbu by se v době škrtů bez hlavy i paty daly sociálně zdůvodnit snad jen v případě, že by se stavěla jako hladová zeď rukama, plechy se vytepávaly kladívky a beton se formou veřejných prací míchal v kolečku.

Doba, ve které žijeme, je zvláštním způsobem nepřátelská dialogu, přestože se nestřílí. Ať se bavím s kýmkoli ve střední Evropě, koho považuji za normálně myslícího, nemá koho volit. Konference jako promítací plátno současných problémů teď podvakrát dobře posloužily. Není ale konference jako trochu virtuální zkratka něčeho podstatného jen ukázkou toho, jak téměř nemožné je podívat se na něco důležitého přímo?

Mě momentálně zajímá, jestli trávu pod slunečními panely, o kterých se mluví, nelikvidují nějakou chemií. Připadá mi, že ano, protože sekat se to nedá a zarostlé to nevypadá.