V nakladatelství Academia vyšla rozsáhlá monografie o dějinách českého rocku. Jejím autorem je Miroslav Vaněk, který se dlouhodobě věnuje problematice soudobých dějin a metodě orální historie. Ve své odborné činnosti se profiluje především jako historik nezávislých aktivit mladé generace před rokem 1989 a zpracovává problematiku mocenských elit.

Vaňkova kniha nazvaná Byl to jenom rock´n´roll? mapuje období od druhé poloviny 50. let do listopadové revoluce, v závěru se vrací i ke známému policejnímu zásahu při festivalu CzechTek v roce 2005. Samotný fenomén rock´n´rollu Vaněk nezúžil na československou scénu, naopak do své práce zařadil i kapitolu o západních scénách a o podmínkách, v nichž zde rocková hudba vznikala. Součástí jeho výkladu jsou i obecné úvahy o mainstreamu a pop music či o undergroundové subkultuře vůbec. Široký záběr, rozsáhlý poznámkový a citační aparát dělá z Vaňkovy knihy nejen monografii o rocku, ale i o alternativní kultuře vůbec. Ta u nás doposud chyběla — chabě ji nahrazovaly nejrůznější encyklopedie rockové hudby.

Dokumentárně jsou v knize zpracovány policejní represe namířené proti přívržencům tehdejších subkultur — jedná se například o akce „Hippies“, „Kapela“ nebo „Lennon“. O akci Lennon, která se odehrála v roce 1986 a byla poslední represí svého druhu, jež navíc skončila pro státní složky neúspěchem, Vaněk mimo jiné píše: „Represivní a politické orgány zvolily taktiku, že pokud snahy o potlačení nezaberou, pokusí se tyto aktivity dostat pod ,vlastní křídla', což znamenalo, že je budou organizovat sami — pod hlavičkou SSM.“ Chtělo by se dodat, že toto řešení bylo úspěšně realizováno po roce 1989 a díky němu je dnes o někdejší subkulturní živly dobře postaráno.

S tímto obratem souvisí i téma jedné podkapitoly Vaňkovy publikace: autor v ní problematizuje subverzivní funkci rockové hudby v demokratických systémech. Zatímco na Západě skončila zlatá doba rocku v závěru 60. let, u nás si mohla udržet svůj status až do roku 1989, a to nevědomým přičiněním policejních orgánů.

S nástupem nové kulturní politiky spočívající v kapitalizaci umění se ale tato situace rychle změnila — později i u nás tedy platila skutečnost, kterou Vaněk uvádí v kontextu západní, tehdy již nutně konzumní kultury: „Všechny další revolty byly podle mnohých již v samém zárodku ,koupeny' a zlikvidovány, pokud dokonce nebyly hudebními producenty a manažery rockových kapel uměle vytvářeny.“

Vaněk v knize pokládá otázku, nakolik byla subkultura vyrostlá na rockové hudbě politickým oponentem režimu (k postižení jejího charakteru je podle něj nutno užívat termín kontrakultura) nebo zda nebyla pouze politizována ze strany jejích ideových odpůrců. Ve hře zůstává i otázka, jestli nešlo o kulturní ostrůvek, díky němuž mohli někteří lidé snadněji přežít v autoritativním režimu.

Z mnoha tematických okruhů, jimž se Vaněk věnuje a které také dokládá řadou dobových dokumentů nebo vzpomínkami účastníků, vyplývá, že monografie Byl to jenom rock´n´roll? nemůže zůstat přehlédnuta nikým, kdo chce pochopit jeden z proudů světové i české kultury jako složitý komplex problémů počínaje svébytnou estetikou, specifickými sociálními tendencemi a konče střety s mocí.

Miroslav Vaněk: Byl to jenom rock´n´roll? Academia, Praha 2010.