Ohlášené škrty ve státním sektoru mají už teď důsledky, které navenek nejsou příliš viditelné. Jakmile však potkáte někoho, kdo v této sféře pracuje, začne vás mrazit. Ze dvou stran od lidí, které znám a kteří byli ochotní mluvit, jsem se dozvěděla, jak situace vypadá v praxi už teď, než vůbec ke škrtům došlo. Jedna pracovnice v úřadu, který spadá pod státní správu, vylíčila, že všichni jsou nuceni k přeškolování a rozšiřování pracovních úvazků, což vede ke stresům a pravděpodobně k omezování jejich schopnosti, protože některé věci nikdy nedělali, a tudíž nebudou příliš velkým přínosem. K tomu dostávají další a další nové úkoly, na které už nemá kapacitu, a tak to dělá dojem, že je nucena k tomu, aby sama odešla nebo se zhroutila. To všechno při budoucím snížení platu. Netýká se to jenom jí, ale všech, včetně mladých pracovníků, kteří také nejsou nijak chráněni.

Druhý případ se týkal jiné instituce, kde se ředitel hodlá zbavovat nejzkušenějších lidí. Z důvodů omezování financí musí přecházet na grantové financování a nové podmínky, které jsou pro instituci, její fungování i její význam likvidační. Ředitel to přijímá bez diskusí. Dobrovolně se stal služebnou prodlouženou rukou nadřízených orgánů, přestože žádají omezení samého smyslu instituce.