V úterý se uskutečnilo osmé mezinárodní ekonomickém fórum Zlaté koruny, které se konalo pod titulem Penzijní reforma — Budem chudí důchodci? Zřejmě nejkritičtější příspěvek na něm přednesl bývalý eurokomisař a senátní kandidát ČSSD Vladimír Špidla.

„Důchodový systém není kapitálový produkt,“ zdůraznil Špidla v úvodu východisko svého a obecně evropského přístupu. Základní evropskou ideou podle něj je, že hlavní funkcí důchodového systému je zajistit lidi ve stáří.

V souladu s dramaturgií fóra se Vladimír Špidla soustředil na poznatky vyplývající ze srovnání systémů v různých zemích Evropské unie. Špidla upozornil, že v jejím rámci neexistuje nějaký jednotný přístup, jednotné schéma důchodové politiky.

Systémy jsou definovány dávkově, kdy je zaručena vyplácená dávka a správce systému musí sehnat potřebné příjmy, anebo příspěvkově, kdy jsou stanoveny příjmy systému, a co se vybere, rozdělí se mezi oprávněné osoby. Některé, a těch je zatím většina, jsou financovány průběžně, jiné kapitálově. Systémy se různě kombinují a doplňují.

Špidla připomněl i jednu neslavnou zvláštnost České republiky, totiž že zde není možné založit kapitálový zaměstnanecký penzijní fond. V některých diskusích se na tento důležitý typ kapitálového systému vůbec zapomíná. Ve svém dnešním vystoupení vznesl požadavek zřízení takovýchto systémů šéf odborového svazu KOVO Středula.

V mnoha členských státech je v současné době systém financovaný výhradně průběžně, shrnul Vladimír Špidla, ale je pravda, že ve výhledu k roku 2050 se celkový podíl průběžných systémů zmenší. V naprosté většině států ale zůstane rozhodující, dominantní součástí. Ostatní systémy se rozvíjejí převážně jen jako doplňkové.

Zdroje důchodových systémů jsou podle Špidly rozmanité. V zásadě to bývá různá kombinace daní a zvláštních sociálních odvodů. Vzájemné podíly jsou opravdu různé, například v Dánsku — s jeho štědrým důchodovým systémem — neexistují odvody vůbec, a naopak v České republice představují naprostou většinu příjmů, přes devadesát procent. Také celkový podíl HDP vydávaný na důchodové systémy se velmi podstatně liší, od Irska se čtyřmi procenty až po Itálii s patnácti procenty.

Podle informací, které Vladimír Špidla ve funkci člena Evropské komise shromáždil, neposkytují jednotlivé důchodové systémy stejnou míru ochrany důchodců proti chudobě, a to bez ohledu na způsob organizace a financování. Je pravda, že tam, kde je významný podíl kapitálových důchodových systémů jako je Irsko nebo Velká Británie, bývá sociální ochrana nižší.

Chudobou ve stáří v těchto zemích trpí kolem třiceti procent důchodců, ale smutným rekordmanem je Řecko s padesáti procenty — a s průběžně financovaným systémem. Naopak současný český systém poskytuje relativně vysokou ochranu, kdy ohrožených je asi jen pět procent důchodců, připomněl Špidla.

Všechny systémy musejí nějak reagovat na demografický vývoj, uznává Vladimír Špidla, ale upozorňuje také, že by bylo chybou řešit uspořádání a zdroje důchodového systému jako separátní problém, analyticky oddělenou jednotku. Podle názoru EU je třeba reagovat komplexně, holisticky na stárnutí populace, respektive na nástup dlouhověké populace. Týká se to bezprostředně školství, trhu práce, propopulační a imigrační politiky a dalších oblastí.

V metafoře s vajíčky v košíku polemizoval Vladimír Špidla s premiérem Nečasem. Na rozdíl od něj totiž nepovažuje za důležité starat se jenom nebo hlavně o to, zda vajíčka budou uložena v různých košících, ale spíše o letadlo, ve kterém všechny košíky, tedy různé důchodové systémy, spolu s celou společností letí.

„Prokazatelně neexistuje závislost sociálních důsledků na určité konstrukci důchodového systému,“ zopakoval v závěru svého vystoupení Vladimír Špidla.