O brněnské hodinové homoli jsem psát nechtěl. Přesto se moje letmé plky dostaly na světlo boží. Asi trochu jinak, než kdybych byl donucen se opravdu zamyslet.

Extravagantní orloj na brněnském náměstí Svobody opravdu není tím, co by mě natolik provokovalo, abych to sám od sebe komentoval. Je to atrakce svého druhu, jako nakonec všechny orloje jsou. Jsou to vlastně kejkle a senzace pro děti a dospělé obdobného stavu duše. Proto to je legitimní, že veřejná správa touží nějakou tu lidovou atrakci ztropit. Je to sice zbytečnost, ale i zbytečnosti mají v našem životě své místo a dovedu si představit, že svůj užitek přinese. Na turistickém ruchu. Nebude to asi snadno měřitelné, bylo by ale možno se vsadit, že docela pravděpodobné.

Zlatý čas orlojů byl, tuším, v sedmnáctém století. Doba byla opojena astrologií, ze které se ještě nestačila vydělit astronomie. V rozkvětu byla planetária, astroláby a podobné mechanické pomůcky. Byla to také doba manýrismu, okázalosti, předvádění se. Bylo v tom také trochu kejklířství. Moje srdce rozhodně neplane nadšením pro tyto druhy povyražení, jaké máme na náměstí Svobody. Ani v nejmenším to ale neznamená zatracení. K životu věru někdy patří i zbytečné věci, tak tomu lze porozumět. Berme to skutečně tak, že jde o senzaci pro děti a určitý okruh dospělých. Proto by snad nemělo tolik vadit, že tato drahá hračka neukazuje čas, i když by snad mohla, aniž by ztratila kouzlo.

Homole, i když její tvar není vůbec v postmoderní architektuře originální, je ale důkladně navržena s výtvarným citem a realizována v dokonalém, často již nevídaném řemesle. Potud je tedy otázkou vkusu a vzdělání, kdo si ji zalíbí a komu zůstane lhostejnou.

Co lze snad říci s velkou jistotou, je poloha předmětu. Za tu ale nejspíše autoři nemohou, byla předurčena. S ohledem na prostor náměstí, zaplněný balastem dalších předmětů, lze s velkou jistotou říci, že její vyznění a dopad v kontextu s okolními domy by byly několik desítek metrů blíže ústí Masarykovy vyšší.

Další nespornou konstantou je zneužití k předvolebnímu boji. Bohulibé veřejné dobro by mělo vznikat kontinuálně, a nikoliv skokově za pět minut dvanáct, pár dnů před volbami. Ono to ale vlastně není za pět minut dvanáct, ale strategicky dlouho dopředu osnováno, aby to padlo právě na tuto dobu. Zlozvyk, který se stále více rozmáhá nejenom v Brně. Ovšemže by bylo především užitečné, kdyby stejný zápal věnovali správci veřejného statku namísto synchronizace voleb a kolaudace veřejných staveb především péči o transparentnost jejich zadání a hospodárnosti veřejných peněz na ně vydaných. Horlivost by měli především věnovat vyšetření správné a potřebné kvality a přiměřené ceny za ni.

Měli bychom si zapamatovat, že za poslední dny byly dokončeny nejméně čtyři veřejné akce, až je toho přespříliš. Možná že by bylo na místě zvážit, zda by nestálo za to vytrestat podobné chytračení, ať jej provádí kdokoliv, pokud není schopen pracovat pro veřejné dobro pořád, rovnoměrně a plynule. Možná důsledná volba opozice by přispěla k odnaučení podobných manýr.