Brno si postavilo za dvanáct milionů hodiny, které neukazují čas

Hana Holcnerová

Na brněnském náměstí Svobody v neděli odhalili objekt hodin, z nichž nedokáže vyčíst čas ani jejich tvůrce, zato budí pozornost svým falickým tvarem. Jednou denně z nich vypadne kulička v upomínce vítězství, které zhatilo jednu z posledních nadějí na návrat Komenského do vlasti.

Několik let po nákladné rekonstrukci, která vytvořila z hlavního brněnského náměstí betonovou pláň bez nápadu i bez hodin, nastala v sobotu výrazná změna. Na náměstí Svobody byly odhaleny obří hodiny z černé jihoafrické žuly.

Když chcete pochopit, co se děje v domácí politice, stačí číst Deník Referendum. Podpořte nás!
×

Rada vedená sociálními demokraty a primátorem Onderkou, která vystřídala před čtyřmi lety korupčními skandály zdiskreditovanou ODS, vypsala na jejich výrobu soutěž, jejímž mottem bylo ztvárnění významného mezníku v životě města, díky němuž se stalo moravskou metropolí.

Jedná se o bitvu, ve které nepočetní obránci města vedení francouzským velitelem Raduitem de Souches uhájili v roce 1645 město před mnohonásobnou přesilou švédského generála Torstensona — a tím mimo jiné zhatili jednu z posledních nadějí na zvrat ve třicetileté válce příznivý pro české stavy, který by umožnil návrat Jana Ámose Komenského a dalších exulantů do vlasti.

Toto paradoxní vítězství mají hodiny upomínat. Radním se nejvíce zalíbil návrh z dílny Petra Kameníka a architekta Oldřicha Rujbra. Ti sestavili důmyslný hodinový stroj ukrytý v nitru žulového monstra, které tvůrcům tvarem připomíná nábojnici. V obyvatelích Brna ale vzbuzuje vztyčený černý zaoblený sloup zcela odlišné asociace.

Jelikož se generál Torstenson podle pověsti rozhodl, že odtáhne, nedobude-li město onoho dne do poledne, odbily zvony na Petrově v osudný den roku 1645 poledne už v jedenáct hodin. V nových hodinách proto každý den v jedenáct hodin zazní melodie o osmi tónech a z žulového monstra vypadne malá skleněnka. Signál je řízen z Frankfurtu.

Na Facebooku vznikla hned po odhalení hodin skupina nadšenců nazvaná Má to koule, stojí to, je to v Brně, co je to? a během jednoho dne získala přes čtyři tisíce příznivců. Její zakladatelé chtějí na hodiny 1. prosince v Den boje proti AIDS navléknout obří prezervativ. Rozběhla se také diskuse o názvu hodin neobvyklého tvaru. Jedna z diskutujících napsala: „Konečně se Brno vyrovnalo Praze, i my si budeme dávat sraz pod ocasem."

„Je to postmoderní ptákovina,“ řekl v pondělí Deníku Referendum významný brněnský architekt a jeden z největších znalců klasické brněnské architektury Jan Sapák. Považuje za příznačné, že se všechno nové otvírá těsně před komunálními volbami. „Jsem zvědavý, jestli je to dílo dobré k něčemu jinému než k utrácení,“ dodal Jan Sapák.

Podle prvních reakcí dílo nepovažuje za ptákovinu jen architekt Sapák. V pondělním brněnském poledni o jedenácté zastavila na náměstí v tichém úžasu dokonce i tramvaj městské hromadné dopravy. Lidé srocení kolem artefaktu se dohadovali, kdeže vlastně jsou umístěny hodiny. Výstižně to vyjádřil jeden z přítomných: „Ukazuje to přesně, ale jenom jednou denně.“

Když architekt Rujbr v sobotu České televizi vysvětloval, jak poznáme na jeho hodinách přesný čas, působil překvapivě nejistým dojmem. Při výkladu mimoděk pohlédl na vlastní náramkové hodinky a spokojeně konstatoval, že jeho odhad byl přesný. „V celou hodinu je ten štít sklopený dolů, když je půl, tak je odklopený, jak zdvižený a ve čtvrt a ve třičtvrtě je v šikmé poloze buď nalevo, nebo napravo," vysvětloval.      

Primátor Onderka na otázku České televize, proč z hodin nelze poznat, jaký je čas, odpověděl: „Každý z nás má přece hodinky. Každý z nás má mobilní telefon. Ten symbol je o tom, jaký čas prochází městem Brnem.“

Unikátní hodiny stály Brno dvanáct milionů korun.