Už i někteří zastánci vlády „rozpočtové odpovědnosti“ začínají upozorňovat, že úspory a škrty, s nimiž přicházejí téměř každodenně ministři a jejich poradci, navozují dojem chaosu a nemají příliš mnoho společného s ucelenou reformou. V přívalu vskutku „originálních“ nápadů, kde všude šetřit, se prostě začíná rozplývat rozdíl mezi škrty, které je údajně nutné udělat okamžitě, aby se zabránilo překročení již schválených rozpočtových deficitů, a škrty, které mají být součástí reforem nastíněných v koaličním programu a vládním prohlášení.

Vlastně se v tom, které škrty jsou kvůli čemu a co má být jejich cílem, v širší veřejnosti už skoro nikdo nevyzná. Smysluplné priority a analýzy dopadů neexistují nejen v případě okamžitých „plošných“ škrtů, kde by se ještě určitý chaos dal pochopit kvůli časovému tlaku, ale neexistují zatím ani v případě škrtů, o kterých se diskutuje v souvislosti s dlouhodobějšími reformami.

I tyto reformy se tak mění ve „škrtformu“, což snad měla být jen první fáze šetření. Budoucí dopady dosti často ukvapených nápadů, kde co škrtnout, jsou stále více nejasné, včetně ekonomického růstu.