Krize duševního vlastnictví
Tomáš TožičkaPřed nadcházejícím summitem OSN o potírání globální chudoby je dobré zamyslet se nad funkcí ochrany duševního vlastnictví. Nástroj určený k podpoře rozvoje se mnohdy stává jeho brzdou.
Velkou limitou v efektivním boji proti chudobě se stal nástroj, který měl snad alespoň v původní myšlence světovému rozvoji pomáhat. Jsou to tak zvané dohody TRIPS — Trade Related Aspects of Intellectual Property Rights. Byly uzavřeny v rámci Světové obchodní organice (WTO), aby chránily investice věnované na výzkum a vývoj a zaručily zisk těm, kdo výzkum zaplatili.
Bohužel mají velmi negativní dopad právě v oblastech, které jsou pro boj s chudobou nejdůležitější — tedy zdravotnictví a zemědělství. Léky na potírání pandemií malárie či HIV/AIDS jsou prodávány nadnárodními společnostmi za předražené ceny, a chudé země je tak nemohou poskytovat svým obyvatelům. Naopak bohaté země mohou nákupem těchto léků podporovat vlastní farmaceutický průmysl a exportem do chudých zemí pokrývat závazky své oficiální rozvojové spolupráce (ODA). To garantuje ekonomickou, ale i politickou závislost chudých zemí a nadále brání jejich vlastnímu rozvoji.
WTO sice má pravidla, v jejichž rámci mohou země ve výjimečných případech ohrožení zdraví populace patentová práva porušovat. V chudých zemích ovšem neexistují ekonomické kapacity pro takovou výrobu, finanční trhy by pod tlakem farmaceutických koncernů žádnou podobnou aktivitu nefinancovaly a bohaté země neoficiálními cestami varují chudé, aby se do takových kroků nepouštěly a neriskovaly např. snižování ODA. USA se oficiálně staví proti jakémukoli využívání patentů v boji proti chudobě.