Nebývale aktivní ministr Bárta opět dokázal během týdne rozčeřit prázdninovou mediální hladinu třemi událostmi, které stojí za zmínku. Nejdříve vyhlásil, že smlouvy s firmou Kapsch o výběru mýtného na českých dálnicích si zaslouží revizi, protože jsou pro stát nevýhodné. Poté v jednom dni odvolal ředitele Ředitelství silnic a dálnic a jmenoval nového, vzápětí vyhlásil, že jezy na Labi se stavět budou.

První rozhodnutí vypadá jako věcně správné, celý projekt mýtného má špatnou pověst od samotného výběru dodavatele systému (ze soutěže byli vyloučeni všichni ostatní zájemci), přes technické řešení (mikrovlnný systém preferovaný především firmou Kapsch není univerzálně použitelný pro zpoplatnění celé silniční sítě, odmítnutý satelitní systém byl přitom již v té době prakticky ověřený), způsob financování a cena jsou značně neprůhledné a podíl příjmu státu z vybraných peněz je patrně výrazně nižší než v jiných evropských zemích (minulý týden se srovnávaly náklady na výběr v Německu 11 % s našimi 22 %). A nakonec se ukazuje, že nevýhodně uzavřené smlouvy s Kapschem prakticky vylučují další možné zájemce o navazující „telematické aplikace“.

Pokud se v této věci dá souhlasit se snahou o nápravu, pochybnosti vzbuzuje (tak jako u dřívějších ministrových rozhodnutí) překotně neformální postup. Bárta přišel (jako i někteří další ministři) z podnikatelského prostředí, těžko říct, jestli se kovbojský přístup ke smlouvám firmám vyplácí, určitě ale snižuje důvěryhodnost státu, když ruší podepsané smlouvy na tiskových konferencích.

Druhý případ rovněž vypadá, že odvolání ředitele ŘSD nemůže mířit mimo terč. Podivně ale vypadá zdůvodnění — ŘSD prý připravilo špatně podklady pro ministra a ten pak špatně rozhodl o zastavení staveb mostů u Bohumína. Minulý týden poskytl nyní už bývalý ředitel rozhovor, ve kterém vypadal jako dosti nešťastný muž s velkou zodpovědností vůči státu, který mu ale nesdělí, co chce, a k tomu co chvíli mění objem peněz, které na to uvolní. Nakonec vyhověl ministrovu náhlému požadavku na zastavení již běžících staveb a vzápětí za to byl potrestán. Příznačné pro tuto vládu je, že Bárta za něj jmenoval člověka, který byl pozemním komunikacím osobně nejblíže jako řidič a profesně jako manažer firmy, která má co do činění s benzínem a naftou.

Čím dál více se prosazuje a akceptuje myšlenka univerzálního ryzího manažerství, které má být nejlepší kvalifikací pro úspěšné řízení čehokoli. S tím se pojí tendence věřit v rovněž univerzální uplatnění čistě ekonomického přístupu od průmyslu, přes životní prostředí, kulturu, zdravotnictví, samozřejmě až k dopravě. Ekonomického nikoli ve smyslu — budeme se chovat zodpovědně a racionálně, ale ve smyslu — pro úspěšné řízení stačí uplatnit postupy používané v soukromých firmách. Podobně jako v jiných oblastech státní správy ani u silnic a dálnic nejde ve skutečnosti o porovnávání nákladů a zisku státu.

Náklady snad vyčíslit lze (a jsou vysoké), ale zisky určit nelze (i když se s něčím takovým často operuje). Ekonomické postupy by byly zcela oprávněné, pokud by silnice byly výdělečné nebo aspoň samofinancovatelné — investice by se mohla přímočaře vrátit prostřednictvím výběru mýta. A to evidentně není pravda, ročně vybraných šest miliard je řádově menších než desítky až stovky miliard ročně prostavěných. Ve skutečnosti má výstavba dopravní infrastruktury politický a hospodářsko—strategický charakter. Pokud by to tak nebylo, stát by se tím nemusel zabývat a silnice by stavěly ekonomické subjekty podobně jako vyrábějí auta, staví byty a šijí kalhoty.

Třetí Bártova aktivita — výstavba jezu na Labi za čtyři miliardy — je v rozporu se zájmy životního prostředí podle dřívějšího setrvalého postoje ministerstva životního prostředí, za nového vedení se rozpor mění na shodu. Zaznamenejme však Bártovo důrazné vyhlášení, že v žádném případě se stavba nebude hradit ze státních peněz, ale je to ideální projekt pro PPP projekt. Další k tomu dodávají, že návratnost je určitě do deseti let. Těžko říct, jakým způsobem se ty peníze budou vracet a bylo by zajímavé dozvědět se, kolik nás ty čtyři miliardy budou stát z veřejných zdrojů.

Mediální aktivity ministra Bárty patrně uspokojí voliče VV, pro chod státních institucí však představují riziko. Je možné, že svými napoleonsky rozhodnými kroky Bárta naruší nezdravé struktury, pravděpodobnost, že by je dokázal nahradit něčím lepším, je ale dost malá.