Tuto otázku si kladou a kladli mnozí dnes i v historii. Je obsažena v různých podobách i ve  hrách Williama Shakespeara. Například v Othellovi, kde je tragedie jeho hrdinů postavená na neschopnosti poznat pravdu o Desdemonině věrnosti či nevěrnosti. Othello zmítaný nedůvěrou a žárlivostí, které vznikly na základě intriky a desinterpretace jedné nastrojené události, zde končí tragicky. I v této hře zazní otázka, kterou klade nejdříve Othello: Jak poznat pravdu? Posléze je opakována z úst Jaga, který celou intriku připraví. „Jak poznat pravdu? Poznat se to nedá, chtěl byste vidět, jak ji dělá?“ A tím roznítí bolest a chorobnou představivost u Othella právě v  bolavém bodě.

Žijeme ve světě, kde je pravda a její poznání ještě vzdálenější než v dobách minulých. Jsme odkázáni na neúplné informace a jejich interpretace, a přesto je většina zaměňuje za pravdu a pracuje s nimi jako s pravdou. Tak se dá manipulovat se vším. Za minulého režimu všichni tuto hru odhalili a informacím z medií nevěřili. Dnes se denně setkáváme s tím, že se lidé nechávají zmást zprávami, které jsou neúplné, polopravdy a jejich výklady a jsou schopni se kvůli tomu rozhádat i poprat. Závažné informace jsou schovány pod pokličkou a my zcela zmateni zvedáme bojový pokřik, aniž chápeme, že jsme zase naletěli.