Konference v Kodani spěje do finále ve zcela nepřehledné situaci. Zatím se nezdá, že by mohla dospět k příznivému rozuzlení, na druhou stranu překvapení stále ještě nejsou vyloučena.

Jak upozorňuje ve svém blogu ve Financial Times jeden z nejzasvěcenějších analytiků Jeremy Legett, v Kjótu se takto krátce před koncem rovněž zdálo, že jednání skončí kolapsem. A v posledních dnech po příjezdu ministrů se najednou podařilo vcelku příznivou dohodu díky horečným jednáním na poslední chvíli uzavřít.

Kolaps kodaňských jednání ale nemusí být tím nejhorším možným výsledkem. Otřes mezinárodního společenství z případného selhání na kodaňském summitu — spolu se stupňujícím se tlakem vědeckých poznatků a především spolu s reálnými čím dál viditelnějšími a čím dál rychleji postupujícími dopady klimatických změn — by mohl vést k tomu, že se v krátké době uzavře dohoda mnohem dalekodůsažnější, než na jakou by se světoví politici nyní zmohli.

Mnohem horší tedy může být dohoda vzniklá z pocitu všem politikům blízkého, že se nehodí z jednání odejít s prázdnou. To je psychologický aspekt, který nelze podceňovat a který může vést k tomu, že z Kodaně vzejde dokument vysloveně špatný, dokonce horší než protokol z Kjóta a který bude pro budoucnost překážkou rychlejšího pokroku k potřebným závazkům.

Vyloučit samozřejmě nelze ani třetí variantu: že shromáždění státníci pocítí skutečnou kolektivní odpovědnost ležící na jejich bedrech a v poslední chvíli zajdou dál, než byli až dosud ochotni připustit. Je to zlomový moment, reprezentace lidstva dosud zřejmě nikdy nejednala o závažnější otázce, a je známo, že přes všechny pletichy zanešvařující politiku, přece jen v státnících působí v kritických momentech jiný druh epochálních vlivů a motivací.