Od chvíle, kdy stávající vládní koalice začala sondovat (či dokonce realizovat), co vše si může dovolit v oblasti sociální, oblasti lidských práv a dalších oblastech podobných a příbuzných, nevycházím z údivu.

Nejen pro hru s eufemismy, cynismus nebo aroganci k bližnímu, se kterou jsou tyto teze či praktiky předkládány a aplikovány. Alespoň některé strany se již  ve volební kampani chovaly způsobem, že takovéto věci bylo možno předpokládat a očekávat.

Mnohem víc mne ale překvapuje jednání uvnitř společenství lidí, pro které lidská práva, boj s rasismem, sociální práce, či třeba charitativní aktivity nejsou prázdným pojmem nebo „nepřítelem“ ale naopak nezpochybnitelnou hodnotou a celoživotní orientací. Lidí, kterých jsem si vždy velmi vážil, vážím a budu vážit. Pro hodně z nich je nová situace v sociální politice překvapení. Vlevo vpravo.

Zámořští přispěvatelé webových diskusí mají pocit, že když vládne pravice (která jim nejspíš na dálku připomíná Republikány v USA), tak přece musí být vše v pořádku a zdejší poplach nechápou. Je asi mimo možnosti běžného smrtelníka vysvětlit jim, že odsud vše vypadá jinak. A nejen vypadá.

Domácí scéna je naopak v panice a zkratkovitá. Spouštěčem této paniky se staly mediální úvahy premiéra Nečase o jmenování Romana Jocha na místo poradce pro lidská práva. Používám-li slovo panika, rozhodně tím nechci snížit vážnost situace samé, ale chci vystihnout způsob naší reakce na tuto situaci.

Mnozí (a já donedávna také) žili v přesvědčení, že takové věci se dějí jen jinde, u nás ne. Tedy, více méně brali na vědomí, že u nás působí extrémisté. Někteří proti nim vystoupili aktivně, jiní ne. Ale že by se něco takového mohlo dít oficiálně nebo polooficiálně, si připustil jen málokdo. A pokud připustil, byl to většinou člověk aktivně se věnující monitoringu činnosti extrémistů a sledující jejich aktivity přímo z pramenů. Jinými slovy, člověk studující extrémisty z jejich vlastních webů, literatury, pouliční činnosti, soudních síní, prostě z terénu. Pokud se však člověk věnoval těmto jevům (byť při stejném zápalu morálním i etickém, při stejné osobní opravdovosti) obecněji, akademicky, teoreticky, náhled obou na tuto situaci je v tomto momentu velmi odlišný.