„Nechci se vyjadřovat k žádným jménům, to je velice předčasné. Chci se seznámit zevnitř se situací a velmi rychle ji analyzovat,“ říkal v sobotních Lidových novinách novopečených ředitel ÚSTR Daniel Herman.

V pondělí pak ÚSTR vydal tiskovou zprávu, ve které se píše o jednání mezi odstupujícím ředitelem Zdeňkem Hazdrou a nastupujícím Hermanem a kromě toho se v ní v jedné větě říká: „Herman dnes také jmenoval René Schreiera na neobsazené místo ekonomického náměstka.“

Místo bylo neobsazené od dubna, kdy téhož Reného Schreiera odvolal z funkce tehdejší ředitel Jiří Pernes. Jako zaměstnanec kanceláře ředitele ÚSTR se pak do Ústavu vrací Patrik Košický. Toho Pernes na začátku dubna odvolal z funkce ředitele této kanceláře.

„Byli totiž až příliš spjati,“ řekl tehdy Pernes, „s některými rozhodnutími, která nemohu akceptovat, jako byla například rekonstrukce ředitelské kanceláře za téměř milion korun, a také s několika zbytečně prohranými soudními spory.“ Herman naopak hned po svém nástupu rozvázal smlouvu s prvním náměstkem a neúspěšným kandidátem na ředitele ÚSTR Markem Junkem.

Když před pěti měsíci tehdy čerstvě jmenovaný ředitel Jiří Pernes odvolal Schreiera, Košického a dva další vedoucí zaměstnance ÚSTR, hovořil poradce místopředsedy Senátu PČR za ODS Jiřího Lišky a místopředseda Rady ÚSTR Patrik Benda o podvodu.

„Ukazuje se, že nás pan Pernes při výběrovém řízení uvedl v omyl. Radě totiž slíbil, že se nejdříve ve funkci rozhlédne a poté provede personální audit. Ne že první den vyhodí celé vedení," řekl tehdy. Řada médií pak psala o Pernesově čistce. Herman dnes nepropouští. Přijímáním blízkých spolupracovníků Pavla Žáčka ale vrací ÚSTR do situace z počátku letošního roku. Do doby, kdy se o této instituci hovořilo jako o rozhádané a paralyzované vnitřními spory.

„Mám určité zkušenosti ze své dřívější praxe právě v oblasti určitého stavění mostů, mezi některými segmenty společnosti, které se zdají stát na těch druhých březích. To si myslím, že se mi celkem daří,“ říkal Herman hned ve čtvrtek po svém jmenování v České televizi.

Namísto toho ale použil osvědčenou taktiku vedoucích, kteří chtějí nějakou instituci rychle ovládnout — jmenoval do vedoucích funkcí dva lidi pro velkou část zaměstnanců naprosto nepřijatelné. Takže odpor proti jeho dalším krokům se pravděpodobně bude rozmělňovat a vyčerpávat na jeho staronových spolupracovnících.

Pravdu má totiž Petr Uhl, když ve včerejším Právu píše: „Není pravda, jak se říká, že Ústav je rozpolcen. Herman říká, že přišel jeho dvě křídla smířit, a vytváří tak dojem, že tam jsou dvě stejně velké skupiny. Nejsou.“

Připomeňme jen, že když se ani ne měsíc po jmenování Jiřího Pernese do funkce proti němu vystupňovala mediální kampaň, tak médii protežovaná iniciativa na podporu Pavla Žáčka, která uvnitř ÚSTR vznikla, čítala několik jednotlivců de facto pouze v administrativním aparátu instituce.

Takzvané vyjádření historiků a archivářů, které vyzývalo k respektování volby Jiřího Pernese a k politickému nezasahování do kompetencí Rady ÚSTR, signovalo přes sto třicet lidí. Mezi nimi i velká část historiků a archivářů z ÚSTR. Takřka s jistotou lze napsat, že tento poměr mezi zastánci a odpůrci Pavla Žáčka se od té doby nezměnil.

Mimo jiné proto se po odvolání Jiřího Pernese stal prozatímním ředitelem mluvčí zaměstnanců ÚSTR podepsaných pod „Vyjádřením“ Zdeněk Hazdra. Ten, stejně jako Pernes, pro většinu Rady ÚSTR představoval záruku diskontinuity se Žáčkovým vedením.

Další otázky je tak třeba směřovat k Radě ÚSTR. Podle dostupných zpráv hlasovalo ze sedmi členů Rady ÚSTR pro Hermana nakonec pět (Naděžda Kavalírová a Čestmír Čejka za Konfederaci politických vězňů, poradce místopředsedy Senátu PČR za ODS Jiřího Lišky Patrik Benda, bývalý lidovecký senátor Jan Zahradníček a rektor Masarykovy univerzity v Brně Petr Fiala). Proti naopak byli děkan pražské Filosofické fakulty Michal Stehlík a novinářka Petruška Šustrová.

Fiala a Zahradníček se k volbě Hermana nechali pravděpodobně přesvědčit coby ke kompromisu. Možnost, že by se vědomě přiklonili k volbě člověka, který bude představovat kontinuitu s vedením Pavla Žáčka, je vzhledem k jejich předchozím postojům nepravděpodobná.

Hned první den po Hermanově nástupu do funkce se ale ukázalo, že prosazuje přerušenou kontinuitu s Žáčkovým vedením. Do funkce náměstka pro ekonomiku a řízení totiž jmenoval bývalého blízkého Žáčkova spolupracovníka a náměstka pro tuto činnost René Schreiera.

Volba Daniela Hermana se tak zdá být jednoznačným vítězstvím Patrika Bendy coby organizátora žáčkovské skupiny v Radě ÚSTR. Je to ale zároveň potupa pro druhou — delší dobu většinovou — část Rady. Žáček, kterého se jí podařilo ve vedení ÚSTR počátkem roku nahradit Jiřím Pernesem a posléze Zdeňkem Hazdrou, se do instituce po ani ne půl roce vrátil v rouše Daniela Hermana.

Čtveřici „protižáčkovských“ členů Rady ÚSTR dnes žádné dobré řešení nezbývá. Paradoxně možná nejschůdnější cestou se zdá Daniela Hermana z funkce odvolat a na funkce v Radě ÚSTR rezignovat. Celá Rada ÚSTR totiž dlouhodobě prokazuje, že instituci není schopna řídit ani konsenzuálně, ani na formálně a vědecky evropské úrovni.

Rezignací čtyř členů by Rada ÚSTR byla na nějaký čas paralyzována stejně jako ÚSTR bez svého ředitele. Ideální by pak bylo, aby členové Rady ÚSTR doprovodili svou rezignaci návrhem takových změn v zákonu o ÚSTR, které by tuto instituci po vzoru ústavů Akademie věd posouvali k výrazně vědeckému způsobu práce i řízení.

Dobré by také bylo poukázat na důvody, které Hermana v úřadu pravděpodobně přivedly k jeho prvním krokům. Žáčkovo vedení bylo spojováno s rozsáhlou nesystémovou digitalizací archivních materiálů i s netransparentní přípravou stěhovaní ÚSTR do nových prostor.

Mohou za Hermanovými kroky stát tyto důvody anebo je coby smiřovatel znesvářených zaměstnanců ÚSTR jen fatálně nešikovný?