Petr Nečas je dobrým žákem Václava Klause a ví, že šikovná floskule je pro vládu lepší než cokoli jiného. Určitě má pro vnímání vlády veřejností větší význam než reálné činy, neřku-li program. V tomto ohledu je neustále omílaná „vláda rozpočtové zodpovědnosti“ nejméně tak úspěšná jako „sarajevský atentát“, ovlivňuje lidi jako „ekologismus“ a je přitažlivější než dávné „balíčky“. Vzpomeneme-li na Topolánkův „baťoh“, ten byl vyloženě odpudivý, i kdyby jen představou, že ho s sebou musíme někam vláčet.

Zodpovědnost se v poslední době verbálně nosí a pěstuje. Nechceme přece zadlužovat své děti. Ve jménu této snahy vláda plánuje omezování schodku státního rozpočtu, a to především omezováním výdajů. Jedním z dobrých terčů jsou dopravní stavby, vydávají se na ně desítky miliard, má se za to, že jsou předražené a jejich zadávání je spojeno s korupcí a plýtváním. A když se bez nich obejdeme dnes, tak za rok to taky přežijeme.

Ministr dopravy Bárta si nastudoval během svatební cesty potřebné informace a vydal se na putování po české krajině, aby zhodnotil situaci a rozhodl. Průběžně jsme informováni zhruba takto:

1. Zastavíme ty stavby, u kterých dodavatelé nenabídnou významnou slevu.
2. Stavitelé železničních staveb nabízejí slevy jen v řádu promilí, výstavba železnic se proto ruší.
3. Dálniční stavby se neruší šmahem, některé se zastavují, jiné pokračují.
4. Ministr vyráží za hranice — do Polska, aby se podíval, jak staví mnohem levnější Číňani, a na Slovensko, aby se podíval, jak tam umějí tzv. PPP projekty, kterým se u nás zatím nedaří.