Rada ÚSTRu zvolila minulý čtvrtek novým ředitelem této instituce Daniela Hermana. Zvítězil člověk, který do výběrového řízení vstupoval s vágní koncepcí. I ve svých veřejných vystoupeních koncem minulého týdne pak dával najevo „spíše odhodlání než skutečnou znalost chodu Ústavu“, jak v dnešním Respektu trefně píše Jaroslav Spurný.

Podle Hermana je nicméně chod ÚSTRu dobře nastaven. On sám by chtěl přispět ke zklidnění osobních vztahů v jeho vnitřku. A ačkoli zatím nikde neřekl, co to znamená, chce, aby se ÚSTR pod jeho vedením věnoval očišťování české dějinné paměti. Přes všudypřítomnou vágnost se dnes nezdá, že by měl někdo Hermanovu volbu vbrzku zpochybnit tak, jak se to nakonec stalo všem třem jeho předchůdcům.

Pohledem z vnějšku je volba Daniela Hermana výsledkem snahy o překonání dosavadní polarizace Rady ÚSTRu, kde velká část klíčových rozhodnutí byla dlouhodobě schvalována v poměru čtyři ku třem, případně naopak. Z tohoto pohledu je pět ku dvěma hlasům ve prospěch Daniela Hermana úspěchem. Mimořádně špatnou zprávou naopak je, že Herman nebyl zvolen, protože by jeho koncepce byla nejlepší, ale proto, že byl pro znesvářené členy Rady ÚSTRu nejméně nepřijatelný. I Hermanova volba ukazuje, že ani ÚSTR, ani téma tzv. vyrovnávání se s minulostí dnes není možné oddělit od probíhajících politických sporů. Rada ÚSTRu je ze zákona nejvyšším orgánem této instituce. Měla by to tedy být ona, která bude volána k odpovědnosti za její stav.

Novináři se totiž nemusejí dokola ptát Daniela Hermana, zda na něj nemůže vyplavat studium VUMLu, nebo jak se spřátelil s Janem Švejnarem. Mohou žádat odpovědi od předsedkyně Rady ÚSTRu a zároveň předsedkyně Konfederace politických vězňů Naděždy Kavalírové. Třeba bychom se tak dozvěděli, proč Rada ÚSTRu ve výběrovém řízení žádala od kandidátů jen šestistránkovou představu o směřování ÚSTRu, a ne skutečnou koncepci jeho rozvoje a řízení. Proč s každým z kandidátů její členové hovořili jen půl hodiny a čemu se věnovali další čtyři hodiny před vyhlášením výsledků. A také proč do podmínek výběrového řízení napsali jako předpokládaný den nástupu neděli. Protože média zdůrazňují, že v Hermanův prospěch hovořila přímá zkušenost jeho rodiny s nacismem a komunismem, tak by se mohlo zdát, že se členové Rady ÚSTRu čtyři hodiny bavili o rodinách uchazečů.

Daniel Herman by měl nyní dostat prostor, aby si sám ujasnil, co je potřeba v ÚSTRu dělat, a pustil se do jeho řízení. Rada ÚSTRu ovšem od počátku svého mandátu opakovaně prokazuje, že není schopna ÚSTR řídit ani konsenzuálně, ani na evropské úrovni. Proto, pokud se během několika měsíců ukáže, že Daniel Herman není coby ředitel ÚSTRu zpochybňován, měla by Rada ÚSTRu jako celek odstoupit. Bylo by to nakonec i v zájmu Daniela Hermana, který se chce profilovat jako konsenzuální osobnost.

Zřejmě již na podzim nás znovu čeká sněmovní projednávání zákona o 3. odboji. Ten zatím mimo pozornost médií i levicových stran prošel prvním čtením v Senátu PČR. Během dalších měsíců nás ale kolem něj velmi pravděpodobně čekají ostré debaty. Rada ÚSTRu, která sama byla aktérem řady sporů v rámci instituce, kterou měla řídit, je uklidnit nepomůže.

Pokud už ale dokázala dosavadní animozity překonat při volbě ředitele, mohla by ještě konsenzuálně navrhnout změnu zákona o ÚSTRu. Pořád platí, že je třeba zvěcnit jeho preambuli a změnit ty pasáže, ve kterých se hovoří o nestranném bádání o zločinech komunismu. A mohla by také navrhnout zrušení alespoň § 19, odst. 1, písm. a) zákona, které z možnosti působit v Radě ÚSTRu nebo zastávat funkci jeho ředitele vylučuje bývalé členy KSČ z celého období let 1948—1990. Protože je Rada ÚSTRu volena Senátem, mohla by rezignovat např. den po druhém kole letošních voleb do horní komory Parlamentu, v neděli 24. října.