Globálně počet lidí žijících pod hranicí chudoby (méně než 1,25 dolarů na den) klesl z 1,9 miliard na 1,4 miliardy, to je redukce o 500 milionů lidí. Mnoho kritiků ale argumentuje, že tato čísla jsou zkreslená, protože úspěchy jsou většinou z několika zemí — především Číny, Vietnamu a Brazílie, v menším měřítku Indie.

Pokud se pečlivěji podíváme na čísla Světové banky, prezentovaná jako revidovaný odhad lidí žijících pod úrovní chudoby (1,25 dolarů na den), Robert Bissio z organizace Social Watch říká: „Vidíme pokles světové chudoby včetně Číny o 500 milionů lidí." Ale podle stejných čísel chudoba v Číně klesla o 627 milionů. To znamená, že mimo Čínu se chudoba zvýšila o více než 127 milionů lidí.

A to jsou tato čísla z roku 2005, kdy byl proveden mezinárodní výzkum příjmů domácností, který umožnil zavedení indexu PPP (parita kupní síly různých národních měn, umožňující přesnější nastavení hranice chudoby). Od roku 2005 podle Světové banky poslala potravinová krize a globální finanční krize minimálně dalších 100 milionů lidí pod hranici chudoby, upozorňuje Bissio.

Pokud vezmeme v potaz jiné hranice chudoby — dva nebo tři dolary na den nebo ještě lépe, národní hranice chudoby postavené na potřebách a možnostech v každé zemi, reálné množství lidí žijících celosvětově pod hranicí chudoby bude asi 4 miliardy, absolutní většina světové populace, nikoli pouze spodní miliarda.