Tak to máme potvrzeno: všechny reformy společnosti budou formulovat ekonomové, a to zejména ti, kteří mají blízko k vládě. Respektive ti, kteří jsou s ní takřka duchovně spjati. Petr Nečas představil „staronový NERV“, k původní desítce přidal dalších pět ekonomů. Neustále je zdůrazňováno, že tato patnáctka bude pro vládu pracovat zadarmo. Tito ekonomové obětují svůj volný čas ve prospěch České republiky, a vláda tak výrazně ušetří za konzultace. Na první pohled je vše v pořádku.

Na druhý pohled už spokojeni být nemůžeme. Někdo třeba namítne, že v Národní ekonomické radě vlády není žádná žena. Nu, připusťme v tuto chvíli, že Petr Nečas skutečně o žádné ženě, která by mohla v NERVu pracovat, neví. Kritizujme však něco jiného. Totiž fakt, že jde o ryze „ekonomický“ orgán. Špatné je to, že má tento atribut už v názvu, nicméně i tak by složení NERVu mohlo být pestřejší. Ekonomický pohled totiž problematiku zužuje a opomíjí celou řadu důležitých věcí. Ovšem i s tímto názvem by mohla být rada poněkud jiná.

Ekonomie jako společenská věda není jen vědou stavějící na číslech, ale též na společenských hodnotách, politických názorech, demografii, ohlíží se na sociologické aspekty atd. atd. Právě takový mohl být i nynější NERV. Koneckonců něco podobného se vytýkalo již Mirku Topolánkovi. Škoda, že tu kritiku Petr Nečas nezaznamenal.

Paradoxně se dnes dostáváme na začátek devadesátých let, kdy vše ovládal výrok „utáhnutého opasku“. NERV může opětovně přispět k tomu, co tu už bylo. Problémy životního prostředí se budeme zabývat tehdy, až na to budeme mít. Musíme šetřit, utáhnout si opasek. Podporovat kulturu? Ano, ale až později, až na to budeme mít. Více peněz na vědu? Jistě, za několik let určitě.

Pokud bychom měli reformovat, pak komplexně. Proč není v týmu třeba někdo, kdo má blízko k environmentalismu? Proč chybí sociolog či další odborníci z oblasti sociálních věd?

Ještě jedna závěrečná poznámka k Nečasově radě. Docela se těším na vládu, která bude mít jiný NERV. Mohla by to být zkratka pro orgán, který ponese název Národní environmentální rada vlády.

Z denního tisku se dozvídáme, že Jiří Paroubek to v politice nevzdává. V podstatě k tomu ani neměl důvod, volby přece neprohrál. Chápe sílu slova způsobem, jako to dělá Václav Klaus. Neustále zdůrazňovat vlastní pohled, však ho po čase ostatní nějak přijmou. I když občas z psaní Jiřího Paroubka čiší jeho vlastní nedoceněnost, žárlivost a přílišná víra ve svou pravdu, mají jeho analýzy smysl. Objevují se v nich zajímavé názory a souvislosti.

Nedávno jsem se však trochu polekal. Někdejší premiér by chtěl mj. přednášet politologii. Obávám se, že je pro něj politická věda cosi jako docela zajímavé povídání o politice. Povídání o tom, co v politice prožil, koho potkal a co udělal. Politologii ovšem Jiří Paroubek nestudoval, a pochybuji, že se orientuje například v její metodologii. Říkám si, že na politologii si troufá, ale proč si třeba nevybral morfologii či lexikologii? Český jazyk přece používá denně…

Píše také jeho paní Petra. Její kniha se má jmenovat „Tři roky po boku špičkového politika“. Ten atribut je důležitý. Vypadá to, že totiž paní Petra nejen píše, ale také čte. Přinejmenším glosy svého manžela.