V tisku se poslední dobou přetřásá další divadelní kauza. No, ona se vlastně moc nepřetřásá, protože koho divadlo zajímá, že? I přesto vzniká dojem, že po půldruhém roce, který uplynul od i poměrně bouřlivých událostí protestů pražských profesionálních divadel vůči kulturní ne-politice pražského magistrátu, usiluje někdo v tomto domě nevalné pověsti o existenci pražského Divadla Komedie pod vedením Dušana D. Pařízka a Davida Jařaba. Divadlo valem derniéruje všechny tituly a až trochu ostentativně se chystá na brzký zánik. A vše kvůli tomu, že stávající grant od pražského magistrátu končí divadlu 31. prosince a závěrečné rozhodnutí o rozdělení divadelních grantů má přijít až prosince 17.

Pro Pražské komorní divadlo je tedy situace krajně nepříjemná. De facto nemůže nic do budoucna plánovat. Nemůže nikoho přizvat ke spolupráci, protože ani neví, jestli by mu mohlo vyplatit honorář v domluvené nebo vůbec v nějaké výši. Neví ani, jestli bude mít k dispozici prostor, v němž po léta hraje, protože i to přece něco stojí. Vedení divadla není spokojeno ani s dosavadní výší příspěvku, který je menší než u srovnatelných pražských scén, a požaduje jeho navýšení, aby mohlo, podle tvrzení Dušana D. Pařízka, pokrýt alespoň sedmdesát procent rozpočtu.

Samozřejmě se nabízí mnoho domněnek. Třeba ta, zdali Divadlo Komedie není první na ráně v procesu pozvolného, plíživého likvidování pražské neziskové a i přesto profesionální divadelní sítě ze strany magistrátu. Možná na něm po divadelnické rebelii dospěli k rozhodnutí, že když se útlum divadelních aktivit nepovedl radikálně, zkusí se to pomaloučku a postupně. A poslouží k tomu několikaleté granty, které končí každé scéně v jiném termínu. Takže se kvůli tomu nebudou divadla schopna sjednotit, jako to udělala posledně. Každé se spokojí s pocitem, že to, co postihlo Komedii, se jich vlastně netýká. Než dojde řada na ně. Pak se to ale nebude zas týkat těch ostatních. Jednoduché a praktické. Rozděl a panuj. Ač včera konečně přišli ředitelé dalších pražských divadel s prohlášením, že Divadlo Komedie podporují.

Pomalost reakce vedení ostatních pražských divadel by neměla nikoho překvapovat. Každý, kdo si vzpomene na dění kolem divadelní rebelie a iniciativy Za Prahu kulturní, může mít na paměti také to, s jakou těžkopádností se ta iniciativa projevovala. Od schválení tzv. Aktualizace kulturní koncepce trvalo divadelníkům téměř půl roku, než si uvědomili, s jakou sortou funkcionářů mají tu smůlu se přít o právo na svou práci a že si je radní přes kulturu Milan Richter obsedantně plete a bude plést s rohlíky. Pak konečně vtrhli na magistrát a udělali tam ten slavný virvál. A to se ještě značná část z nich od té milé guerillové akce pohotově distancovala.

Divadlo Komedie patří v rámci Prahy a České republiky k nejprogresivnějším divadelním scénám. O tom po letech jeho fungování pod vedením Dušana D. Pařízka a Davida Jařaba nemůže být pochyb. Přiznám to klidně i já, který jsem z mnoha tamních inscenací odcházel zklamán a někdy dokonce naštvaný. Skladbu repertoáru tohoto divadla bych se však ani já nebál označit za excelentní. Alespoň v jeho potenciálu. Není možné v Čechách nalézt jinou kamennou profesionální scénu, která by se systematicky orientovala na tak kvalitní dramatické tituly jako Pražské komorní divadlo. Thomas Bernhard, Elfriede Jelineková, Werner Schwab z oblasti řekněme pravidelnějšího dramatu a pak spousta dramatizací a také původních textů. Většinou v Česku dosud neuvedené věci. Téměř žádná omšelá klasika, na kterou, jako na osvědčenou jistotu, sází většina divadel. Divadlo Komedie se pouští dokonce i do aktuálních a politických témat. V případě inscenace Zajatci až brutálně provokativních.

Ale... Vždycky musí přijít nějaké ale. V souvislosti s kauzou, která se kolem tohoto divadla momentálně rozjela, se nelze zbavit dojmu, že jde o kauzu rozdmychávanou záměrně, účelově. Že v podstatě není k neklidu příliš důvod a že zánik Pražského komorního divadla nehrozí. Že jde jen o formu nátlaku na magistrát ze strany vedení divadla, protože grant nakonec nejspíš dostane. Jde jen o to, jak vysoký. Že jde tak trochu o licitaci. Jenže, a to je nutné říci, oprávněnou.

Jak jinak zacházet s radními a dalšími šarlatány, kterých je na modré pražské radnici habaděj, kterým sociální demokracie dělá spokojenou mlčenlivou stafáž a kterým chybí elementární míra kulturnosti, než skrze nátlak? Na nic jiného totiž neslyší. Jsou doma ve svém neprůhledném a nejspíš záměrně vyvolávaném chaosu a galimatyáši. A v tupé pakulturní ignoranci. Oč méně je totiž jejich činnost koncepční, o to hůř je kontrolovatelná. A nakonec z něčeho přece musí své krátkodobé kšefty a kamarádšafty, v nichž jako v černé díře mizí stále větší peníze, financovat.

Utahovat opasky v době krize si mají ti ostatní dole. Třeba divadelníci. Anebo příjemci sociálních dávek. Důchodci. Je přece známo, že kromě politiků a jejich spřátelených podnikatelů je to v téhle zemi samý příživník. Je přece známo, že by nikdo neměl být trestán za úspěch. Vždyť úspěch je i to, když někoho podmáznete a on vám přidělí nějakou lukrativní zakázku za městské nebo státní peníze. Za neúspěch lidi ale klidně zbičujme. Třeba divadelníky. Vždyť jsou na první pohled proděleční.

Na druhý pohled nás ovšem čeští politici, o těch pražských nemluvě, stojí tisícinásobně více. A jejich přínos ke kvalitě života v republice se už, řekl bych, dávno přehoupl do záporných čísel. Už by to měl taky konečně někdo spočítat. Na kolik nás ti šikulové za posledních dvacet let přišli. Včetně prohraných arbitráží, v nichž byl stát zastupován věhlasnými plzeňskými právníky.

Anebo taková kauza Opencard. Ta je zatím zjevným vrcholem mrhání pražskými penězi. Slovo mrhání je ovšem v tomto případě čirý eufemismus pro rozkrádačku. A není důvod, proč by neměly přijít ještě větší. Rýsují se přece turnikety v metru. A ne za jednu, ale hned za tři miliardy. A co tunel Blanka a ty krátery ve Stromovce? Už se našel viník? Proč tedy nepoužít k zalepení finančních děr třeba rozpočty pražských divadel? A třeba i těch pár miliónů z Divadla Komedie. Vždyť kdo tam z radničních chrapounů vlastně chodí? Museli by se přece přezout ze svých korupčním hnojem zasviněných holin.

A kdo ví, jestli by se jim vůbec podařilo předstírat alespoň blahosklonný zájem nebo neusnout. Nu což, Pražané si svou modrou radnici beztak nakonec zase zvolí. Tak co by se páni snažili. Své mají jisté.