Ondřej Vaculík se v textu „Stalo se u nás v Turíně“ zamýšlí nad návrhem vládní koalice (zatím doufám jen hozeným na stůl), aby si lidé, kteří si způsobí zranění vlastní vinou, hradili léčení sami, a soudí, že je to útok na manuálně pracující. Skoro ve všem s ním souhlasím a jen chci dodat, že ve svém důsledku je to útok daleko širší, totiž na celou podstatu a smysl solidarity, sociálního státu a vlastně i liberální demokracie jako takové. Jak už to u takto odvážných frontálních útoků bývá, je to klasické vítězství myšlenky na rozumem.

Domysleme ten návrh za koaličního rozumbradu do důsledků; chceme-li ctít rovnost před zdravotní pojišťovnou, nelze přece zůstat u finanční zodpovědnosti za léčbu zranění. Léčit choroby, které jsme si svým chováním způsobili sami, bývá ještě dražší. Příkladem už klasickým je vztah mezi kouřením a rakovinou plic. Že obojí významně souvisí, dokázala už celá řada studií. Kuřák dobře ví, že když kouří, zvyšuje riziko nádoru plic. Použijeme-li pro jeho chování a zejména možné následky logiku našeho koaličního návrhu, pak tedy si nádor způsobuje vědomě, a tudíž není žádný důvod, aby mu jeho léčba byla hrazena.