Horká témata v horkém létě

Eva Kantůrková

Letošní léto nám nedovoluje prožít a vychutnat skutečnou okurkovou sezónu. Povolební události a vznik nové vlády na jedné straně a dění ve světě na straně druhé zavdávají řadu námětů k přemýšlení.

Podle kalendáře je nepochybně okurková sezóna a o jejích tématech by se slušelo psát vtipně, kousavě, nezávazně. Kdysi dávno se jako vděčné téma letního tisku proslavila česká industriální učitelka sežraná v Chorvatsku žralokem, novináři si ale nemusejí vždycky vymýšlet. I letos jsou některé zprávy, komentáře a příběhy tak ujeté, že dokonale zapadají do stylu horkých dnů; avšak až se léto sejde s podzimem, zjistíme, že si je novináři nevycucali z prstu. Důvod je mimořádný, okurková sezóna se prolíná se sezónou povolební; a brání se být popsána rozmarně i ze souběhu jiných okolností a horkých dramat.

První se týká díry do Země v Mexickém zálivu. Voda hoří, mokřady hynou, hledá se viník a nafta tryská a tryská. Striktní ekolog vyloží nekontrolovaný výtrysk nafty jako trest přírody způsobu naší civilizace, jako varování střetem života a smrti: za živoucí energii platí smrtí celé jedno pobřeží. Katastrofa má ale víc souvislostí. Doposud zastíraly zápasy o přístup k naftovým pramenům místní války, ve kterých se ten silný a nafty potřebný zájem kryl péčí o místní svobodu a demokracii. Bylo dokonce trochu neslušné, salónu nehodné tak nepokrytě to říci. Nedbale otevřené naftové zřídlo teď ale dostalo možnost projevit se přímo, důvod těžby není zastírán žádným mesianistickým posláním, důvodem, kromě zájmu ekonomického, je nafta sama. Důvodem vraždícím a nebezpečným.

Nějak mi nestačí psát pouze o zničených plážích, vodě nasáklé smrtícím olejem, o rybářích nemajících co lovit, čím se živit a co prodat. Neštěstí v Mexickém zálivu pootevírá i pohled na člověka uvízlého v globální síti a v krizovém systému jeho civilizace. Krize, řekla bych, nespočívá jen v humpoláckém spotřebitelství jako hnací společenské a hospodářské síle, v pragmatickém odsouvání jiných než věcných hodnot a úplně aktuálně ve zlodějství úvěrových bublin neodpovědných bank. Dívám se na snímky ubohých pelikánů, znehybnělých naftovým krunýřem, a vedle viny neodpovědné těžařské společnosti mě napadá i vina subtilnější, rozprostraněnější: vina nezřízeného, nezvládnutého individualismu.

×
Diskuse
July 29, 2010 v 18.49
Nezoufejme, třeba se najde ...
MM
July 30, 2010 v 6.10
Ďábel automobil
Děkuji autorce, že jako jedna z prvních na DR se otřela o hlavní ekologickou zhoubu dneška. Automobilový průmysl, v podstatě novodobé náboženství, představuje úhlavního nepřítele každého ekologicky smýšlejícího člověka a dost se divím, že toto téma není nikde diskutováno s potřebnou vážností. Zatímco panové Beránek s Patočkou klejí na téma Temelín a atomovou energii, obout se do automobilového pandemonia se nejspíš bojí. Přitom závisláctví na auto-mobilní realitě představuje jeden z nejvýznamnějších energetický toků dnešní civilizace, který navíc popírá veškerou snahu o úspornost či udržitelnost (viz SUV a terénní vozy všude kam se podíváš).
Chcete bojovat proti jádru? V tom případě začněte u aut!
Chcete zkulturnit města? Tak z nich vyžeňte auta a budujte řádnou MHD a stezky pro kola!
Chcete narovnat vztahy mezi lidmi? Tak je vyžeňte zpoza volantu!
July 30, 2010 v 7.13
pane Mistríku
vřele s Vámi souhlasím.
Takže teď už jen od slov k činům.