Nový ministr zdravotnictví Leoš Heger z TOP 09 uvedl pro Hospodářské noviny, že by chtěl prosadit, aby roční strop na některé zdravotnické poplatky a doplatky na léky už nebyl jako dnes pro každého stejný, nýbrž aby se odvíjel od příjmů.

Podle Hegera by roční strop mohl být dvě procenta z ročních příjmů. „Lépe by tak kopíroval sociální situaci konkrétních lidí," řekl Hospodářským novinám Heger. Roční strop na poplatky a doplatky na léky by tak měl u lidí s příjmem sto tisíc korun měsíčně vzrůst z pěti na čtyřiadvacet tisíc korun. Člověku s minimální mzdou osmi tisíc korun by roční strop naopak z pěti tisíc klesl na 1920 korun ročně.

Vyšším příjmovým skupinám obyvatel by se tak zdravotní péče prodražila. Středně a nízkopříjmovým pak naopak zlevnila. Například člověk s měsíčním příjmem padesát tisíc korun vydělá ročně šest set tisíc. Roční limit, který chrání hlavně chronické pacienty, by mu vzrostl z dnešních pěti na dvanáct tisíc ročně.

Oproti tomu pacientovi, jenž vydělává třináct tisíc měsíčně, by klesl roční strop z pěti tisíc na 3120 korun. Průměrný důchodce s příjmem deset tisíc měsíčně, kterého dnes chrání roční limit dva a půl tisíce, by měl roční strop nižší jen o stokorunu.

Podle někdejšího iniciátora petice proti poplatkům ve zdravotnictví a signatáře Charty 77 Václava Trojana je návrh ministra Hegera rozumný. „Pokud je v naší ústavě napsáno, že zdravotní péče je poskytována z prostředků zdravotního pojištění, je nutné tento ústavní princip dodržovat. Navíc se zapomíná, že poplatky byly zavedeny jako regulační mechanismus, avšak třeba u chronicky nemocných nemůže být o jakékoli regulaci řeči,“ sdělil Deníku Referendum Trojan.

Podle stínové ministryně zdravotnictví za KSČM Soni Markové by měla jít ochrana chronicky nemocných ještě dále. „Podle mého názoru by tito lidé měli být od poplatků osvobozeni úplně,“ uvedla Marková pro Deník Referendum.

„Pro určité sociální kategorie občanů se totiž poplatky stávají sociálním problémem, tudíž je logické a potřebné zavedení limitů alespoň v podobě, jakou navrhuje Leoš Heger. Je totiž evidentní, že pro nízkopříjmové skupiny obyvatelstva tvoří poplatky bariéru, jež jim znemožňuje léčbu,“ myslí si Václav Trojan. A dodává, že pokud se neshodneme na tom, že chudí pacienti nemají nárok na péči, musí jim léčba zůstat přístupná.

Podle Soni Markové se celá diskuse o zdravotnické reformě redukuje pouze na doplatky a poplatky, avšak nemělo by se zapomínat, že české zdravotnictví je plné systémově finančních mezer.

„V našem zdravotnictví se neobyčejně plýtvá penězi. Drtivá většina zainteresovaných je ve vleku farmaceutických firem, nakupují se předražené přístroje či drahé léky, neboť farmaceutické firmy si jsou schopny lobbingem či přímo podplácením zajistit odbyt pro své výrobky,“ uvažuje poslankyně.

„Pomalu ale jistě se již o zdravotnictví hovoří jako o každém jiném podnikání, avšak z diskusí mizí podstatná okolnost — podniká se tu s veřejnými penězi na úkor veřejnosti,“ nepochybuje Soňa Marková.

Podle Hospodářských novin existuje podobná sociální ochrana, jakou navrhuje nový ministr zdravotnictví, v Německu. Nicméně s jejím prosazením u nás to nebude mít Heger lehké, neboť občanským demokratům se tento návrh nezamlouvá.

„Pokud by měly zdravotní pojišťovny zjišťovat, kolik kdo vydělává, zavalilo by je to obrovskou administrativou," myslí si například poslanec a zdravotnický expert ODS Marek Šnajdr.