Téměř dva týdny již táboří rodiče Gilada Šalita, izraelského vojáka, který je držen od června 2006 v pásmu Gazy, ve velkém stanu před jeruzalémskou rezidencí Benjamina Netanjahua. Činí tak kvůli laxnímu přístupu jeho vlády, jež dosud nedokázala nejen vyjednat Šalitovo propuštění, leč ani obnovit rozhovory, které by vedly k vojákovu vydání.

Dle informací z izraelských médií se těší Šalitovi velké podpoře obyvatelstva. Solidaritu přichází rodičům každodenně vyjádřit v průměru sto padesát lidí. U Šalitových už se vystřídalo mnoho vlivných politiků, rabínů i lidskoprávních aktivistů.

Případu se v poslední době věnuje také řada izraelských komentátorů, kteří jej využívají tu k připomenutí utrpení židovského národa v dějinách, tu k poukazu na posvátnou (obyčejovou) dohodu mezi izraelským občanstvem a armádou, jež má výměnou za povinnou službu v bojových podmínkách zaručovat maximální úsilí o ochranu života a zdraví každého jednotlivého vojáka.

Nedodržení úmluvy znamená pro mnohé symbolické narušení jednoho z pilířů židovského státu, a zřejmě i proto dnes účast s osudem vojákových rodičů vyjadřuje snad každá osobnost izraelského veřejného života, včetně samotného premiéra Netanjahua.

Noam a Aviva Šalitovi se utábořili v Jeruzalémě po dvanáctidenním dvousetkilometrovém pochodu ze svého domova v severoizraelské osadě Micpe Hila. Během poutě je střídavě provázelo na dvě stě tisíc stoupenců, přičemž do hlavního města dorazili 8. července v doprovodu patnácti tisíc lidí. Oba se nechali slyšet, že zpět domů odejdou pouze s Giladem.

Proč tak dlouho?