Někam jinam aneb soft-represe po našem
Jaroslav VeisPomoc potřebným je jistě věc záslužná, veřejné mínění se však často přiklání k tomu, aby se odehrávala někde mimo zorné pole těch ostatních.
Akční plán radního Jiřího Janečka (ODS), jak vyřešit problém Prahy s bezdomovci a pomoci jim zvládat jejich situaci, je průzračně jednoduchý: vyvézt je z centra města někam jinam. Tam, kde nebudou nikomu vadit a páchnout, nikoho pobuřovat a obtěžovat. Jak pravil pan Kabát, vedoucí oddělení ekonomiky a služeb pražského magistrátu, který plán v televizních Událostech a komentářích 28. června obhajoval (a vypadal přitom, jako kdyby to dostal befelem), ten prostor by „měl ležet v takové lokalitě, kde by co nejméně narušoval život normálních lidí“.
Nevhodné živly takhle bývaly v zájmu „normálních lidí“ přesouvány do předem vybraných vzdálených lokalit už od pradávna; naposledy to tak na našem území zvládali nacisté a po nich komunisté, ti ovšem s pomocí mocenského aparátu, kilometrů ostnatého drátu, někdy i ostré munice. V podstatně demokratičtějším 21. století počítá akční plán podle pana Kabáta s tím, že bezdomovce bude svážet do vybraného místa mikrobus. Tam budou moci přebývat, i stanovat, dostanou dvakrát denně polévku, přičemž je tam nebude nikdo držet násilím. Z čehož plyne, že když se jim tam nebude líbit, seberou se a vrátí se do centra zpět, i když k tomu už jim, pravda, asi mikrobus nikdo neposkytne. Úžasné věci se rodí v některých radničních hlavách, ne?