„Jenže člověk by se měl snažit dosáhnout dál, než kde mu končí ruka. K čemu by jinak bylo nebe?" napsal v polovině 19. století ve své meditativní básni britský romantik Robert Browning.

Dnešní poučený a liberálně smýšlející čtenář se nad takovou myšlenkou shovívavě, ale možná i trochu pohoršeně usměje: Ta naivita! Ta arogance! A copak vůbec nebe stojí o tvoji ruku, Roberte Browningu? — A tento modelový čtenář bude mít v určitém smyslu úplnou pravdu. Tragické důsledky odvěké lidské touhy dobýt, přivlastnit si a beze zbytku využít panenské horizonty jsou nyní více zjevné než kdykoli předtím a velmi pravděpodobně povedou záhy k zániku člověka jako živočišného druhu.