Zvláštní situace, přímo vybízející k spekulacím, vznikla těsně před uzávěrkou návrhů, kdo by měl být kandidátem Senátu na funkci Veřejného ochránce práv. Trojici Anna Šabatová (navrhlo ji dvacet jedna senátorů), Jitka Seitlová (tři navrhovatelé) a Václav Krása (jeden navrhovatel) doplnili ještě tři další: Iva Brožová, Daniela Kolářová a Ivo Vykydal, všichni navrženi jednotlivými senátory.

Pozoruhodné jsou zejména nominace Ivy Brožové a Daniely Kolářové. Ač senátor Tomáš Töpfer navrhl předsedkyni Nejvyššího soudu Ivu Brožovou až minutu před dvanáctou, už nějakou dobu se dalo zaslechnout, že tento návrh nejspíš padne. Důvod nominace měl podle tohoto proslýchání být ovšem poněkud přes ruku — hlavním cílem nemělo být to, aby se Iva Brožová něčím stala, nýbrž to, aby něčím být přestala. Kdyby se totiž přesunula z čela Nejvyššího soudu do úřadu ombudsmana, ulevilo by se jak samotnému prezidentu Klausovi, tak jejímu velevlivnému místopředsedovi Pavlu Kučerovi, který tak rád ovlivňuje dění v české justici, a méně citliví jedinci by to dokonce mohli pokládat i za elegantní řešení.