Zvláštní situace, přímo vybízející k spekulacím, vznikla těsně před uzávěrkou návrhů, kdo by měl být kandidátem Senátu na funkci Veřejného ochránce práv. Trojici Anna Šabatová (navrhlo ji dvacet jedna senátorů), Jitka Seitlová (tři navrhovatelé) a Václav Krása (jeden navrhovatel) doplnili ještě tři další: Iva Brožová, Daniela Kolářová a Ivo Vykydal, všichni navrženi jednotlivými senátory.

Pozoruhodné jsou zejména nominace Ivy Brožové a Daniely Kolářové. Ač senátor Tomáš Töpfer navrhl předsedkyni Nejvyššího soudu Ivu Brožovou až minutu před dvanáctou, už nějakou dobu se dalo zaslechnout, že tento návrh nejspíš padne. Důvod nominace měl podle tohoto proslýchání být ovšem poněkud přes ruku — hlavním cílem nemělo být to, aby se Iva Brožová něčím stala, nýbrž to, aby něčím být přestala. Kdyby se totiž přesunula z čela Nejvyššího soudu do úřadu ombudsmana, ulevilo by se jak samotnému prezidentu Klausovi, tak jejímu velevlivnému místopředsedovi Pavlu Kučerovi, který tak rád ovlivňuje dění v české justici, a méně citliví jedinci by to dokonce mohli pokládat i za elegantní řešení.

Eleganci bohužel kazí už evidentně fušerské provedení manévru. Nominaci Brožové totiž brání už formální důvody, přesně časové lhůty. Ombudsmanem nesmí být zvolen nejen prezident, poslanec nebo senátor, ale ani soudce. Svého soudcovství se může Iva Brožová zbavit jediným způsobem — tím, že se ho vzdá, což ovšem vstoupí v platnost až tři měsíce poté, co rezignaci oznámí, do té doby bude z hlediska zákona soudkyní, i kdyby práh soudu už nepřekročila. Pokud však Sněmovna dodrží pravidla volby ombudsmana, daná zákonem, musí ji zvolit dříve, než tato lhůta skončí, a ona se pak musí, aby volba platila, své funkce ujmout do 10 dnů. To ovšem není možné, protože pořád ještě bude soudkyní...

Jistě, poslanci mohou vše, co si usmyslí, říká ironicky jeden můj známý ústavní právník. Bylo by ovšem poněkud prazvláštní, kdyby toho, kdo má dbát na dodržování pravidel, zvolili tak, že pravidla poruší — navíc jako jeden z prvních bodů, do kterých se po svém ustavení pustí. Prazvláštní je ovšem i to, že Iva Brožová o těch úskalích neví; zvlášť když ze stejných důvodů se už před lety musel vzdát své kandidatury na zástupce ombudsmana Jiří Vyvadil. Jistě, mohla by třeba tvrdit, že byla nominována bez svého vědomí, to ovšem nikdo nevěří ani kandidátce na Miss Česká republika, když tvrdí, že přihlášku do soutěže za ni poslal kamarád.

Z říše ještě černějších snů pak je nominace Daniely Kovářové. Na její nedlouhé působení v roli ministryně spravedlnosti se bude nejspíš hodně dlouho vzpomínat — to je ta, která šla na ruku justiční mafii, která se pokusila legislativním přílepkem proklestit si cestu na Nejvyšší soud, která se pár dnů před koncem ministrování rozhodla zadávat miliardové a neprůhledné veřejné zakázky. Snad jedinou pozitivní věcí, k níž by v rámci této kandidatury mohlo dojít, by byla možnost, že nápad stát se ombudsmankou Danielu Kovářovou i její případné podpůrce opustí stejně rychle, jako se urodil.

Nejen kvůli počtu navrhovatelů, především pro osobnostní kvality, zkušenost a v neposlední řadě i životní příběh je jednoznačně nejlepší kandidátkou na nástupnictví po Otakaru Motejlovi Anna Šabatová. Věřme, že si to uvědomují nejen senátoři, kteří právě navrhují Sněmovně kandidáty, ale i vlastní volitelé v Poslanecké sněmovně; kromě jiného proto, že kdykoli dojde na chování minulé Sněmovny, se zatím tváří, že chtějí znovuoživit dvacet let starý slogan „nejsme jako oni“...