Občanské demokratické straně se na jejím sjezdu podařilo přinejmenším natřít nově fasádu stranické budovy těžce poškozené nejrůznějšími skandály a nařčeními z korupčních praktik. Pokud bude ovšem nové vedení chtít dát do pořádku celou stranickou stavbu, čeká ho ještě těžká práce s nejistým výsledkem. Je nicméně příslibem do budoucnosti, že v největší pravicové straně získali navrch politici, kteří otevřeně deklarují, že chtějí ODS odstřihnout od kmotrovských praktik.

Boj o nové vedení ovšem poněkud zastínil debatu o tom, čím by ODS měla být ideově. Bylo sice možné slyšet mnoho projevů o „návratu ke kořenům“ nebo o kombinaci toho nejlepšího z éry Václava Klause a Mirka Topolánka, nezaznělo ale to nejpodstatnější.

Například, že občanským demokratům se otevírá jedinečná příležitost, aby se stali skutečnou lidovou stranou na pravici v podobě „Volkspartei“, která je běžná zejména v německy mluvících zemích. Není přitom nezbytně nutné, aby se ODS profilovala jako strana křesťansko-demokratická tak, jak je tomu v případě lidových stran v Německu, Rakousku nebo třeba Španělsku.

Existuje několik důvodů, proč by se ODS mohla tato přeměna podařit právě nyní, pokud by o ni chtěla usilovat.

Tím hlavním je paradoxně skutečnost, že napravo od ODS nyní existuje poměrně silná konzervativní strana — TOP 09. Ačkoliv někteří delegáti na kongresu ODS mluvili o TOP 09 jako o nejenom partnerovi, ale i „nebezpečné“ konkurenci, ve skutečnosti by pro ODS nemělo v tomto okamžiku smysl bojovat s TOP 09 o politický prostor, který si Schwarzenbergova strana vykolíkovala svým nekompromisně pravicovým programem neoliberálních ekonomických reforem a konzervativních hodnot.

S vědomím, že politický prostor napravo od ODS je obsazen, se občanští demokraté mohou pokusit získat pro sebe politické teritorium, jež vyklidili lidovci a pravicoví liberálové, což jsou v podstatě stejní lidé, kteří kdysi volili Unii svobody a před ní Občanskou demokratickou alianci, jakož i další malé strany pravého středu.

ODS v minulosti přenechávala prostor okolo politického středu těmto menším stranám. Zejména v případě Unie svobody to bylo nepochybně způsobeno i traumatem „sarajevského atentátu“. Nyní se straně nabízí příležitost toto opuštěné politické území obsadit.

Nečas coby věřící člověk má možnost přilákat k ODS i část lidoveckých voličů, protože lidovci se jen těžko vrátí do Poslanecké sněmovny. K tomu je ale zapotřebí, aby ODS, podobně jako mnoho podobných stran na Západě, byla nejenom stranou „konzervativně-pravicovou“, ale stranou, jež je zároveň sociálně „soucitná“. To také může být rys, který ji nejviditelněji odliší od TOP 09, jež vcelku otevřeně nabízí „krev, pot a slzy“ bez toho, že by se příliš ohlížela na sociální dopady svého programu. Zároveň je to rys, kterým by ODS mohla oslovit i některé dosavadní voliče sociální demokracie.

Jinými slovy: ODS má nyní příležitost přesvědčit pravicové i levicové voliče, že není stranou jen pro „horních deset tisíc“. Tuto nálepku může klidně přenechat TOP 09. To, co ji právě od TOP 09 může odlišit, je skutečnost, že sice také chce „pravicové“ reformy, ale mnohem více dbá na sociální dopady své politiky.

Pokud by se ODS byla schopna profilovat jako „Volkspartei“ (místo blouznění o tom, že je jakousi českou obdobou britských konzervativců, k nimž má ostatně nyní blíže TOP 09), vytvořila by si mnohem lepší výchozí pozici ke znovu-ovládnutí prostoru napravo od středu, než když bude bojovat s TOP 09 o to, která strana je „více konzervativní“. Symbolickým gestem v tomto směru by mohl být například návrat ODS do klubu Evropské lidové strany v Evropském parlamentu.

Tak či onak, TOP 09 je pro ODS (zejména pokud bude ODS pokračovat v cestě nastoupené na kongresu) jen dočasný konkurent. TOP 09 stojí a padá s Karlem Schwarzenbergem. Bez něj je pouze inkarnací konzervativního křídla lidovců, jehož voličský potenciál není 16 procent (jako v nedávných volbách), ale mnohem menší. Navíc TOP 09 není zatím skutečná strana, ale pouze klub nebo hnutí.

Je dost pravděpodobné, že v budoucnosti bude post-schwarzenbergská TOP 09 klepat na bránu ODS ve snaze o sloučení. Do té doby může Petr Nečas nechat TOP 09 klidně hrát roli „asociální pravice“ a budovat si image pravice, která chce reformovat, ale zároveň nechce nechat sociálně slabší bez pomoci.