Odpověď šéfredaktora Práva: Nevěděl jsem. Pozvání ale Právo dostalo
Redakce DRŠéfredaktor Práva Zdeněk Porybný dnes odpověděl na otevřený dopis šéfredaktora DR Jakuba Patočky. „Nevím nic o tom, že by nám Guardian zmiňovaný článek nabízel,“ píše. Nabídku jsme si v Anglii opatřili.
V úterý zveřejnilo šestapadesát světových deníků úvodník nazvaný Čtrnáct dní, které zpečetí soud dějin o této generaci. Obracejí se v něm společně na politiky shromážděné v Kodani s žádostí, aby zde uzavřeli co nejpřísnější dohodu o klimatických změnách. K textu se připojila podstatná část elity evropského tisku a většina titulů věnovala úvodníku titulní stranu svého úterního vydání.
Deník Referendum zjišťoval, proč se k akci nepřipojil žádný z českých deníků. Protože Právo, Lidové noviny a Mladá fronta Dnes neodpověděly, obrátila se redakce DR s žádostí o informaci na Guardian. Odsud přišla informace, že nabídku úvodník světových deníků zveřejnit u nás dostalo Právo. To nám ale po dva dny neodpovídalo na dotaz, proč se k akci nepřipojilo. Proto se šéfredaktor DR Patočka včera večer obrátil na svého kolegu v Právu Porybného otevřeným dopisem s žádostí o vysvětlení.
Toho se nám dostalo dnes. Zdeněk Porybný v e-mailu napsal: „Vážený kolego, dobrý den. Odpověď je prostá - nevím nic o tom, že by nám Guardian zmiňovaný článek nabízel nebo že by nám ho zaslal.”
To bylo v rozporu s předchozím sdělením z Guardianu, odkud nám Felicity Wardová o den dříve sdělila: „Přizvali jsme české noviny k účasti. Několikrát jsme požádali Právo, ale bohužel nikdy nám neodpověděli.“
Ještě jednou jsme se tedy obrátili na Guardian s žádostí o podání důkazu. Ten jsme dostali dnes večer: „Zde je první ze dvou e-mailů, které jsme poslali panu Plesníkovi, který, jak se domnívám, je zahraničním redaktorem v Právu, a je to kontakt, který nám poskytlo naše publikační oddělení,“ píše Felicity Wardová.
Následuje přeposlaný e-mail z 26. listopadu 2009 s předmětem „Vzkaz od Alana Rusbridgera, šéfredaktora Guardianu“. Alan Rusbridger, držitel několika prestižních britských novinářských ocenění, se obrací na redaktora Plesníka s podrobným vylíčením záměru: „Mnohé z politických osobností a vyjednavačů, s nimiž jsme mluvili, nám potvrdili, že koordinovaný úvodník, který bude publikován současně v denících po celém světě, by mohl vyjednáváním účinně zacloumat.“
Rusbridger se dále zmiňuje o nadšené reakci, kterou projekt vyvolal v Evropě, a uvádí několik deníků, které byly pro svou účast rozhodnuty již v této fázi. Jednalo se o španělské El País a El Mundo, o německé Süddeutsche Zeitung, o italskou La Republiccu a o polskou Gazetu Wyborczu.
Přes další urgenci ale z Práva žádná odpověď do Anglie nepřišla. A Zdeněk Porybný se dle svých dnešních slov o nabídce svého anglického kolegy ani nedozvěděl.
Mám ale s Vladimírem Plesníkem o něco lepší zkušenosti: psali jsme si (česky) asi o týden dřív, než se mu ozval šéfredktor Guardianu, protože jsem potřebovala zjistit něco ohledně zahraničního zpravodajství Práva kvůli své diplomové práci. Ne že by na můj prvotní dotaz odpověděl obratem, ale odpověděl.