Rodiče — jedna z brzd proměny školství
Rut KolínskáPřeměna škol, které v dětech ubíjely touhu po poznání, v instituce, kde by se rozvíjely jejich schopnosti, nebyla a není samozřejmá. Často jí brání sami rodiče žáků.
Nejmladší dcera složila maturitní zkoušku a my jsme se rozloučili se základním a středním školstvím v naší rodině. S trochou nostalgie jsem prošla školní léta všech dětí a mírně mě vyděsilo, když jsem si uvědomila, že jsme s dětmi prožili na základních a středních školách dvacet sedm let. Pravda, s pěti dětmi se není čemu divit.
Naštěstí jen první dcera prošla drilem a šikanou totalitní školy. Jaká úleva to byla, když jsme se po revoluci rozhodli, aby dál pokračovala na jazykové škole, kterou převzaly sestry voršilky. Poprvé po sedmi letech jsme na rodičovském sdružení slyšeli, že máme báječné děti. Do té doby byly „materiál, co nám sem posíláte“. Dcera prožila dvě opravdu šťastná léta, která byla alespoň částečně hojivou náplastí za období podivného školství, které vychovávalo poslušný lid. Nelze však opominout, že se našli i v těchto dobách stateční učitelé, kteří se různým způsobem snažili otevírat s dětmi i jiná než předepsaná témata.
Waldorfský systém stojí na třech pilířích - na učiteli, žákovi a rodičích a "learning by doing" se zde uplatňuje naprosto samozřejmě - přírodní zákonitosti a poznatky ze světa lidí a jejich činností si děti ve výuce samy prožijí či vyzkouší. Poznávají tak na vlastní kůži, jak věci ve světě fungují a jak je možné dané jevy smysluplně využít v životě. Waldorfská pedagogika vysoce cení a rozvíjí splupráci (nikoliv SOUTĚŽ) mezi dětmi. A děti vědomě poskytují své vědomosti ve prospěch celku. To se mi zdá jako dobrá půprava pro budoucí život - je přece nutné především spolupracovat, ne VYNIKAT nad ostatními.
Takže - doporučuji!